Království Araxie – IX. Oslavy a Netykovo druhá smrt
Když se vzdaly poslední zbytky královské armády, začalo se slavit. Lidé provolávali na náměstích slávu vítězům a rodu Hrabivců a ještě více Prchalovi a úplně nejvíce Netykovi, který byl pro ně největší hrdina, jakého Araxie poznala. Mocný čaroděj na straně práva, ochránce nevinných. Ty tam byly časy, kdy lidé Netyku proklínali a měli z něho strach. Věřili, že to byla práce krále, který se snažil Netyku uvěznit. Teď to byl hrdina a všichni mu provolávali nehynoucí slávu. Na jeho počest se pojmenovávaly ulice, stavěly památníky, odhalovaly sochy. Města po celé zemi ho zvaly na oslavy a Netyka neodmítal. Všude jej obklopovaly davy jásajících lidí a na jeho počest se pořádaly nekonečné hostiny . Oslavy trvaly sedm neděl a byly zakončeny obrovskou slavností v samotném...
Království Araxie – XV. Nepříjemná novina
Netyka, exkomorník Prchal, slečna Kristýna a její bratranec Hrabivec zrovna zasedali k večeři. Seděli ve stejné jídelně jako před rokem, kdy na sídlo Hrabivců přijeli. Dokonce i večeře byla stejně bohatá, jako tenkrát. Jak se Netyka brzo dozvěděl, slečna Kristýna chtěla tento večer oslavovat. „Dneska mi řekl hrabě z Vrchního Března, že konečná porážka králových vojsk je na dosah. Král zaplatí, za svou zradu a za všechny lži.“ „Hurá!“ zvolali všichni sborem a dali se do jídla. Když pak odpočívali s plnými žaludky a s mírnou hladinou alkoholu v krvi, přišel sluha s naléhavou novinou. „Promiňte, že ruším, je tu posel od hraběte z Vrchního Března. Říká, že je to naléhavé.“ Slečna Kristýna dala znamení, ať vejde. Posel předstoupil a...
Hrozba z vesmíru – 10. Déšť
Zato ráno je přivítalo vskutku netradičním probuzením. Vzbudili je velké hlasité rány ozývající se téměř nepřetržitě ze všech stran. Současně je také probudil velký chlad, neboť se ochladilo nejméně o dvacet stupňů. Mike se donutil vylézt zpod travnaté teploučké deky a vystrčit hlavu ven, aby zjistil, co se to venku děje. To neměl dělat. Bylo mu, jako by vlezl pod proud vody. Jakmile totiž vzhlédl ven přímo doprostřed obličeje mu skápla taková kapka vody, že byl okamžitě mokrý na kost. Tak vida. Déšť tu mají. Ale vůbec ne příjemný. Opravdu velmi chladná voda, průměr kapek mohl být tak pět, šest centimetrů. A naneštěstí, jak se Mike lekl, co že se to děje, otevřel pusu a část vody chtě nechtě ochutnal. Brrr, připadal si jako při koupeli v Mrtvém moři, tak byla...
Hrozba z vesmíru – 9. Šavlozubý útočník
Po jídle se uložili k spánku. Před usnutím ještě Pete vykládal Mikovi hrůzostrašné příběhy, prý aby se mu lépe usínalo a měl krásné sny. Právě když se konečně odebírali do říše snů, ozval se blízko hrozný řev doprovázený tichým kňučením odněkud z bližší vzdálenosti a najednou oba strnuli. Něco jim skočilo do příbytku a choulilo se to k nim. Náhle spatřili ty zářivé oči. Kde jen je viděli? Aha, už ví. Jsou to modrá očička jejich celodenního průvodce. Lekl se řvoucího vetřelce tak, že dokázal překonat svůj strach z ohně a přišel k těm dvěma, které už přeci znal a nyní u nich hledal pomoc a bezpečí. Když zvíře zařvalo znovu, tento tvoreček skočil Mikovi do náručí, celý se třásl a nemínil se za žádnou cenu odtam vzdálit. Teď teprve Mike ucítil hebkost jeho kožíšku....
Království Araxie – Část III. VIII. Slečna Kristýna
Netyka a Prchal přišli ke dveřím soukromých stájí, které stáli na kraji města. Podle plánu zde Netyka ukryl Hrabivce a zajistil, aby zde nikdo jiný nebyl. Nebylo to těžký. V těchto stájích přežívalo několik zbídačených koní, o který se staral jeden stařík, co sotva chodil. Netyka ho snadno přesvědčil, že se chce nechat najmout jako čeledín. Prchal se chystal otevřít dveře, ale Netyka ho zarazil. „Víte, měl byste nejdřív něco vědět. Pan Hrabivec se nezdá být ve zrovna nejlepší kondici.“ „Je snad zraněnej?“ Zhrozil se Prchal. Netyka svraštil čelo. „To zrovna ne, ale… No uvidíte sám.“ Prchal otevřel dveře. Dovnitř vniklo světlo a několik nejbližších koní začalo nespokojeně řehtat a dupat. Do nosu je udeřil pach zvířat, sena...
Hrozba z vesmíru – 8. Rohlíková pláň
Když se ráno probudili, vůbec se jim nechtělo vstávat. Ale asi budou muset. Přestože si na dnešní den naplánovali jen obstarat trochu jídla, pokusit se nalézt ještě něco jiného, než ovoce, udělat větší nádoby na vodu a trochu se porozhlédnout po okolí. Více zatím nepotřebovali. Mikovi se ovšem z vyhřátého pelíšku vůbec nechtělo. A tu dostal Pete opět „geniální“ nápad. Šel si utrhnout ovoce, schválně to největší, asi třikrát tak velké jako náš kokosový ořech. Místo opečení a následné konzumace z něj však vydlabal vnitřek, do skořápky nabral vodu a už se hrnul na Mika s osvěžující koupelí až do postele. To ovšem neměl dělat, neboť Mike si rozhodně nenechá vše líbit, obzvláště od Peta ne, takže za chvíli již oba běhali po lese a Mike Petovi hrozil, že až...