Alice: Tenký led
Alice stála ve své kanceláři a se soustředěným výrazem zírala na prázdnou bílou tabuli. Na stole opodál ležela hromádka čistých kousků papíru a několik fotek. Alice mlčky zvedla první z nich a přilepila ji do středu tabule. Byla to fotka Patricka, kterou našla na stránkách jeho firmy. Všechno se zase a znovu vracelo k němu. Zamyšleně vzala další fotku, přilepila ji kousek pod Patrickovu a fixou směrem k Patrickově fotce zakreslila na tabuli šipku. Na tabuli přibyla fotka mladé dívky. Začalo to tím telefonátem a vraždou studentky, ke které se Patrick přiznal. Zasmušile sáhla po další fotce a přilepila ji napravo od Patrickovy. Obě fotky spojila čarou. Z tabule se teď na ni díval i Gabriel. Patrick nejednal...
Alice: Obrat v příběhu
Hrabě stál pod mocným proudem sprchy. Studená voda ho bičovala svým ostrým přívalem ledových jehliček a vymývala z něj napětí a stres uplynulých dní. Jak rychle ty dny utekly a jak velmi mu změnily život! Zavřel oči a poddal se proudu studené relaxace. Z jeho nových zářivě zelených vlasů pomalu stékal dolů proužek nazelenalé barvy. Inu – ještě bude muset leccos doladit. Ale teď už to půjde snadno! S Alicí konečně tvoří pár. Hrabě se sám pro sebe usmál. Minulé dny z něj vysály téměř veškerou energii, ale přesto pro něj byla představa budoucnosti čím dál tím zářivější. Alice stála v té samé době výjimečně pod proudem teplé sprchy a snažila se vymýt si poslední zbytky té příšerné zelené barvy z vlasů. Zelená už není...
Alice – Ďáblovo oko – 4. část
Alice byla začtená do policejního spisu. Něco se jí stále nezdálo, něco chybělo. Jeden dílek, který by celý případ vyřešil. Vražedná zbraň nebyla nikde na místě činu k vidění. Oběť byla uškrcena, dle otlačeniny na krku a kousků vláken se jednalo o lano. Pachatel musel být určitě precizní, neboť na místě krádeže bylo minimum důkazů. Žádné otisky, odstranění svědků bez použití zbraně či nože. Jenom pár věcí bylo neuklizených. Rozbité sklo a ztracená věc. Byla tedy hlavním záměrem krádež, nebo se jednalo pouze o vedlejší výdělek? Byl pachatel sám, nebo mu někdo pomáhal? A proč zrovna se ztratila ona věc, když v muzeu byly daleko cennější předměty? A co se vlastně tehdy ztratilo? Ďáblovo oko. *** „Je málo času, musíme si pohnout,“ promluvila Káťa, když vstávala ze...
Alice: Oprátka
Alice se prudce rozeběhla. Odrazila se poprvé, podruhé, potřetí, skočila. Stihla to. Dveře tramvaje se za ní dozavřely a odkudsi zpředu zaslechla láteřícího řidiče: „To si nemůžete počkat na další?! Neznáte předpisy?! Víte vy…!“ Oslnila spolucestující zářivě zelenými kadeřemi a ignorovala výtky, které prolétaly tramvají směrem k její osobě. Něco ji nadmíru zaujalo. Skrz skupinku lidí viděla mladou dívku. Mladší než Alice, velice nenápadná. Kaštanové vlasy smotané do uzlu, šedočerné oblečení, na klíně taška neznámého obsahu. Vrtěla hlavou směrem k oknu a po tvářích se jí koulely slzy. Snažila se vypadat nenápadně a naprosto klidně a zároveň upoutat pozornost někoho na ubíhajícím nástupišti. Alice otočila hlavu...
Alice: Kult zla – 4. část
A hodina posledního soudu se přiblížila Alice se sesunula do klubíčka zády ke stěně a popadla se dlaněmi za hlavu. Ne, ne, ne, to přece nemůže být pravda! Co je to za hrůznou noční můru, chci se probudit, PROBUDIT! vzlykala a třásla se hrůzou. Bylo toho na ni moc a nevnímala okolí, takže neslyšela, když po schodech zazněly kroky a dovnitř vešli dva „policisté“. „Ne, mistře!“ jeden z nich vykřikl, když spatřil živou Alici a kostru se zbytky šlach a svalů. „Ty zrůdo! Už tolikrát jsi nám unikla, ale tentokrát ne! Zaplatíš za to, cos udělala!“ Vrhli se na ni a, ačkoliv se pokusila o odpor, přemohli ji bez problému. Jeden ji udeřil do hlavy a Alici se zatmělo před očima. Svázali jí ruce i nohy a odtáhli ji po schodech dolů, kde ji...
Alice: Ďáblovo oko – 3. část
„Myslíš si, že bude ten projekt sedět? Je vše správně?“ „Pokud to prošlo doteď vše, tak i tohle musí určitě projít. Byli by blázní, kdyby tě v posledním kole vyhodili. Promarnili by velkou šanci. A minimálně já ti věřím,“ řekla Alice směr ke Káti při natahování se pro sklenici vína. Káťa miluje borůvkové víno, ale Alice si raději popije klasického levného vína. „Měla bych už jít, promiň. Je pozdě a další podklady mám doma. Měj se,“ vyhrkla rázem Káťa, popadla svou láhev vína s notebookem a rychle odešla z Alicina bytu. Než se Alice zmohla něco říct, slyšela jenom zabouchnutí dveří. Další nudný večer. A ke všemu na suchu! *** Při procházení podzemím se Alici vybavily poslední vzpomínky na Káťu. Tehdy byla velmi zaneprázdněná, neboť chystala projekt do školní...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
