Učedník Smrti – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musel vydržet! Jak jen mohl být tak hloupý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Měl pocit, že pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Nutit se do nich ani nemusel, utíkal jako o život. Jak jen to mohl dopustit, pomyslel si. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Bylo pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy nejspíš pomyslel. Probudil se. Světlo se dralo do místnosti takřka nezadržitelně i přes stažené žaluzie na oknech. Pomalu otevřel oči a hned je zase...
Pronásledovaná – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Prolog Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohla být tak naivní, honilo se jí hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se jí to osudným! Cítila, co jí pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem do toho mohla vůbec padnout, pomyslela si. Únava a bolest svalů jí zalézala až do morku kostí. A vtom jí to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela. Kapitola první – Kniha O tři dny dříve Tmavovlasá dívka otočila poslední stránku a zaklapla knihu. Vydechla, jako by po celou dobu četby zadržovala dech. Děj jí...
* Spisovatelské klání 2019 – II. ročník *
Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel. * Před mnoha a mnoha lety, přesněji řečeno na jaře roku 2010, vypsala zakladatelka čítárny Pod vrbou klání, které v našem literárním světě nemělo a dosud nemá obdoby. Z tohoto klání vzešlo několik skvostů, které jsou v Sub Salix k přečtení...
Příběh z kostek od Inees Rut
Příspěvek napsaný do prvního kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. Celé tělo mě bolelo a nedokázala jsem otevřít svá ztěžklá víčka. Dopadla jsem na tvrdou zem a cítila, jak mezi mými prsty proklouzávají zrnka písku a několik z nich se zaseklo pod mým snubním prstenem. „Kde to proboha jsem?“ křičelo mi v hlavě. Srdce mi bušilo v hrudi takovou rychlostí, že jsem se bála, aby to vůbec vydrželo. Jsem si jistá, že ještě pár minut zpátky bylo mé tělo v měkké posteli naší ložnice. Vší silou jsem přemohla svoji únavu a pomalu otevírala oči. Ostré sluneční světlo mi nedovolilo se porozhlédnout a já čekala, až si mé oči přivyknou. Kolem sebe jsem nahmatávala jen spoustu písku a v dálce jsem viděla několik suchých kaktusů. Byla jsem...
Příběh z kostek od Claire: Kostka smrti
Příspěvek napsaný do prvního kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. Lara Berryová vešla na policejní stanici. Pracovala zde už deset let, ale takhle brzy ráno ji z postele telefonem vytáhli jen málokdy. Věděla proto, že se stalo něco strašného. Přilétla na stanici jako namazaný blesk a vrhla se ke stolu svého kolegy, Jacoba Tannera. „Tak co se stalo, Jacobe?“ vychrlila ze sebe. „Dobré ráno, mimochodem,“ pousmál se na ni. „Myslím, že bychom mohli objasnit vraždu tvé dcery.“ Lara měla na okamžik pocit, jako by se jí zastavilo srdce. Její dceři Crystal byl teprve rok a půl, ještě batole, když ji někdo v noci unesl z její postýlky v dětském pokoji v přízemí. Našli ji až o čtrnáct dní později, v parku, uškrcenou psím obojkem. Měla její fotku...
Příběh z kostek od Gity
Příspěvek napsaný do prvního kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. „Našel jsem vzkaz v láhvi!“ „A kde, prosím tě?“ „No tady.“ „Na poušti? Nehází se takové věci náhodou spíš někam do vody?“ „Třeba tu zůstala ještě z doby, kdy tu bylo normální město. Víš, před tou… zkázou.“ Elarik se mi nepodíval do očí, když to říkal. Věděl, že já tu kdysi žila a měla rodinu, milovala svého manžela, své malé dítě i našeho psa. Snubní prsten tu někde pod příkrovem písku ještě možná leží, neměla jsem ho na prstě, když se to tenkrát stalo. Možná jsem se přihlásila na tuhle výpravu v tajné naději, že bychom ten prstýnek mohli ještě najít. Ani po těch letech nedokážu s klidným úsměvem říci, že to všechno je pryč. Elarik taktně mlčel, když mě přemohly emoce....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
