Příběh z kostek od Gity

Příspěvek napsaný do prvního kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek.

„Našel jsem vzkaz v láhvi!“

„A kde, prosím tě?“

„No tady.“

„Na poušti? Nehází se takové věci náhodou spíš někam do vody?“

„Třeba tu zůstala ještě z doby, kdy tu bylo normální město. Víš, před tou… zkázou.“

Elarik se mi nepodíval do očí, když to říkal. Věděl, že já tu kdysi žila a měla rodinu, milovala svého manžela, své malé dítě i našeho psa. Snubní prsten tu někde pod příkrovem písku ještě možná leží, neměla jsem ho na prstě, když se to tenkrát stalo.

Možná jsem se přihlásila na tuhle výpravu v tajné naději, že bychom ten prstýnek mohli ještě najít. Ani po těch letech nedokážu s klidným úsměvem říci, že to všechno je pryč.

Elarik taktně mlčel, když mě přemohly emoce. Jsem si jistá, že to vynechá v zápisu z dnešní mise. Pro vědeckou práci a měření, která tu provádíme, to ostatně není vůbec důležité.

Zatímco jsem byla ponořena do bolestných vzpomínek, Elarik odzátkoval láhev a vylovil z ní složený list papíru. Byla na něm dětská malůvka hradu, cesta vyznačená čárkovanou linií a na jejím konci křížek, který nejspíše značil místo, kde má být ukrytý poklad.

„Asi nějaká dětská hra,“ pokrčil rameny Elarik.

„Třeba najdeme i nějaký poklad, když už máme tak pěknou mapu,“ usmála jsem se.

Hrozně moc jsem chtěla poděkovat člověku, který ten vzkaz do láhve uložil.

Ne, že bych se cítila o tolik lépe, ale svitla mi jakási jiskřička naděje, že bude lépe. Nevím, odkud se vzala, ani proč ji vyvolala taková zdánlivě nedůležitá věc z dávné minulosti tohoto místa. Rozhodně mi ale dala sílu jít dál a pokračovat v tom, co dělám.

V obnově tohoto místa, aby bylo znovu „způsobilé pro trvalý pobyt lidí“ – tak to píšeme do našich souborných vědeckých prací.

Autorkou náhledového obrázku je Isabell Tenebris.
Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.