Výprava na Svojanov

Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts' Story Cubes.

*

Svátek mrtvých neboli Halloween u nás neslavíme, ale i tak na nás to období dokáže zapůsobit tak nějak tajemně. Letos vyšel svátek mrtvých na víkend a já a moji přátelé jsme se rozhodli vyrazit na chatu pod hrad Svojanov.

Na místo jsme dorazili ještě za světla, připravili si dostatek dřeva do krbu a nanosili všechny zásoby dovnitř. Stála jsem před dveřmi chaty, užívala si to ticho a pozorovala pohyb listů na vysokém stromě, který rostl hned vedle chaty. Vítr a listí jako by tu hrálo píseň podle not, které mohou číst jen oni. Cítila jsem ve vzduchu, že tenhle víkend bude stát za to.

Když se začalo stmívat a my povečeřeli skvělé těstoviny, rozhodli jsme se vyrazit na menší procházku po okolí. Petr tu je místní a připravil pro nás trasu lesem. Na krok již skoro nebylo vidět a my s čelovkami na hlavách šli pomalu dál. Vyprávěl nám po cestě legendy hradu Svojanov. Povídal o zazděné paní Kateřině nebo o správci Rašínovi a my ani nedutali. Začala nám být zima a les nám začal připadat strašidelný. Petr se nám smál a ještě nás naschvál strašil. Kolem pořád něco létalo a já se bála, že se mi do vlasů zamotá netopýr, protože to jsem jako dítě viděla v nějaké pohádce. Konečně se v dálce před námi objevilo světlo a já doufala, že se blížíme zpět k naší chatě. Nebylo tomu tak. Před námi se objevil hrad Svojanov.

Všichni jsme se koukali vyjeveně na Petra a začali si ho dobírat, aby si z nás nedělat srandu a nestrašil nás. On se ale rozhodl to jen tak nevzdat. Představil nám pana kastelána a vzali nás na noční prohlídku hradu. Každý jsme dostali do roky svůj vlastní svícen a pomalu jsme procházeli chodbami, které kromě našich svícnů osvětlovalo ještě několik dalších svíček v kahanech na parapetech oken. Ukazovali jsme si obrazy původních majitelů, původní nábytek a vylezli jsme i na místní věž. Po velmi zajímavé prohlídce jsme se rozhodli poděkovat a odejít zpět na chatu. Nebyly bychom to ale my holky, kdybychom i tady nutně nemusely společně na toaletu. Pan kastelán nás nasměroval a my jsme vyrazily. Nejdříve se nám nedařilo trefit ty správné dveře, až jsme konečně uviděly známý symbol pro muže namalovaný na zdi i se šipkou vedoucí doleva. Doufaly jsme, že najdeme i ženské toalety, ale místo symbolu pro ženy tu byla na jediných dveřích nakreslena lebka a zkřížené hnáty. Zasmály jsme se tomu, že je to vlastně vtipné označení pro ženy a šly dovnitř. Opravdu to byly toalety a my se smály ještě při cestě ven.

Když jsme procházely chodbou zpátky, otevřely se za námi dveře se symbolem muže. Myslely jsme si, že někdo z kluků zašel na záchod a nevěnovaly jsme tomu pozornost. Až do té doby než mi někdo sáhl na rameno. Otočila jsem se a zaječela na celou chodbu. Dívala jsem se na podivnou osobu, která vypadala jako zombie a chystala se mě chytnout. Ječela jsem a zdrhala i s holkama chodbou ven. Všechny jsme křičely a zakopávaly jedna přes druhou, až jsme konečně vyběhly ven. Tam už jsme uviděly kluky, jak se popadají za břicha a smějou se nám. Pitomci!! Zombie se vyřítila ven a pod její maskou byl samozřejmě Petr. Myslela jsem si, že ho asi zabiju. Chvíli nám trvalo, než jsme to s holkama rozdejchaly.

Petr si nás dobíral celou cestu na chatu a smál se tomu, jak jsme všechny ječely. Naštěstí ho to na chatě přešlo a my si otevřeli lahev dobrého vína. No a Petr ví, co na holky platí, a jako omluvu nám všem přinesl velký zmrzlinový pohár s pořádnou porcí šlehačky.

Byl to skvělý víkend, ale už nikdy mě nikdo nedostane večer na jakýkoliv hrad.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.