Výprava na Svojanov

Výprava na Svojanov

Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes.

*

Svátek mrtvých neboli Halloween u nás neslavíme, ale i tak na nás to období dokáže zapůsobit tak nějak tajemně. Letos vyšel svátek mrtvých na víkend a já a moji přátelé jsme se rozhodli vyrazit na chatu pod hrad Svojanov.

Na místo jsme dorazili ještě za světla, připravili si dostatek dřeva do krbu a nanosili všechny zásoby dovnitř. Stála jsem před dveřmi chaty, užívala si to ticho a pozorovala pohyb listů na vysokém stromě, který rostl hned vedle chaty. Vítr a listí jako by tu hrálo píseň podle not, které mohou číst jen oni. Cítila jsem ve vzduchu, že tenhle víkend bude stát za to.

Když se začalo stmívat a my povečeřeli skvělé těstoviny, rozhodli jsme se vyrazit na menší procházku po okolí. Petr tu je místní a připravil pro nás trasu lesem. Na krok již skoro nebylo vidět a my s čelovkami na hlavách šli pomalu dál. Vyprávěl nám po cestě legendy hradu Svojanov. Povídal o zazděné paní Kateřině nebo o správci Rašínovi a my ani nedutali. Začala nám být zima a les nám začal připadat strašidelný. Petr se nám smál a ještě nás naschvál strašil. Kolem pořád něco létalo a já se bála, že se mi do vlasů zamotá netopýr, protože to jsem jako dítě viděla v nějaké pohádce. Konečně se v dálce před námi objevilo světlo a já doufala, že se blížíme zpět k naší chatě. Nebylo tomu tak. Před námi se objevil hrad Svojanov.

Všichni jsme se koukali vyjeveně na Petra a začali si ho dobírat, aby si z nás nedělat srandu a nestrašil nás. On se ale rozhodl to jen tak nevzdat. Představil nám pana kastelána a vzali nás na noční prohlídku hradu. Každý jsme dostali do roky svůj vlastní svícen a pomalu jsme procházeli chodbami, které kromě našich svícnů osvětlovalo ještě několik dalších svíček v kahanech na parapetech oken. Ukazovali jsme si obrazy původních majitelů, původní nábytek a vylezli jsme i na místní věž. Po velmi zajímavé prohlídce jsme se rozhodli poděkovat a odejít zpět na chatu. Nebyly bychom to ale my holky, kdybychom i tady nutně nemusely společně na toaletu. Pan kastelán nás nasměroval a my jsme vyrazily. Nejdříve se nám nedařilo trefit ty správné dveře, až jsme konečně uviděly známý symbol pro muže namalovaný na zdi i se šipkou vedoucí doleva. Doufaly jsme, že najdeme i ženské toalety, ale místo symbolu pro ženy tu byla na jediných dveřích nakreslena lebka a zkřížené hnáty. Zasmály jsme se tomu, že je to vlastně vtipné označení pro ženy a šly dovnitř. Opravdu to byly toalety a my se smály ještě při cestě ven.

Když jsme procházely chodbou zpátky, otevřely se za námi dveře se symbolem muže. Myslely jsme si, že někdo z kluků zašel na záchod a nevěnovaly jsme tomu pozornost. Až do té doby než mi někdo sáhl na rameno. Otočila jsem se a zaječela na celou chodbu. Dívala jsem se na podivnou osobu, která vypadala jako zombie a chystala se mě chytnout. Ječela jsem a zdrhala i s holkama chodbou ven. Všechny jsme křičely a zakopávaly jedna přes druhou, až jsme konečně vyběhly ven. Tam už jsme uviděly kluky, jak se popadají za břicha a smějou se nám. Pitomci!! Zombie se vyřítila ven a pod její maskou byl samozřejmě Petr. Myslela jsem si, že ho asi zabiju. Chvíli nám trvalo, než jsme to s holkama rozdejchaly.

Petr si nás dobíral celou cestu na chatu a smál se tomu, jak jsme všechny ječely. Naštěstí ho to na chatě přešlo a my si otevřeli lahev dobrého vína. No a Petr ví, co na holky platí, a jako omluvu nám všem přinesl velký zmrzlinový pohár s pořádnou porcí šlehačky.

Byl to skvělý víkend, ale už nikdy mě nikdo nedostane večer na jakýkoliv hrad.


Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *