Medvěd a král
Bylo nebylo, za starých časů, které si dnes nepamatují ani ti nejstarší z nás, jedno království. V něm žil starý král, který měl sedm dcer. Většinu z nich již dávno provdal za panovníky sousedních zemí, jen ta nejmladší, a jemu nejmilejší, ne a ne obléci svatební šat. Žádný z nápadníků se jí nelíbil, žádný jí nebyl dost dobrý. Tenhle byl moc starý, tamten zase moc ošklivý. Starý král se zlobil. Přemlouval, domlouval, vysvětloval a vyhrožoval, ale se svou dcerou ne a ne pohnout. A tak si král lámal hlavu, aniž by tušil, že srdce jeho nejmladší dcery už je dávno někomu zaslíbené. Nedaleko království žil na pokraji lesa mladý lovec. Říkalo se o něm, že je synem loupežníka a čarodějnice. Otce jaktěživo neviděl a matka byla baba prapodivná. Léčila ve...
Vodníkovo štěstí
Pohádka sepsaná jako úkol do Literárního semináře kolegyně Rawenclav. * „Maminko, přečti mi pohádku. Nějakou novou, co ještě neznám,“ žadonila holčička cestou do dětského pokojíčku, zatímco ji maminka postrkovala kupředu. Usadila se do křesla a čekala, až se dcerka uvelebí v postýlce. Anežka, tak se ta holčička jmenovala, se jako každý večer zachumlala pod peřinu, až jí z pod ní koukala jenom špička nosu. Maminka se na ni jako vždy usmála, otevřela knihu a začetla se. „Byl jednou jeden koželuh,“ začala. Ještě než stačila pokračovat, vpadla jí čtyřletá holčička do řeči: „A mamí, co je to koželuh?“„To je někdo, kdo pečuje o kůže zvířat, aby se mohly dál použít třeba na boty nebo na kabelky,“ odvětila jí maminka. Děvčátku to asi stačilo,...
Pohádka o zrcadle v duši
Na jednom kopci beze jména stál skleněný zámek. Stál tam dlouho a nikdo nevěděl, jestli v něm někdo žije. Kdysi dávno k němu jezdila spousta lidí. Někteří ze zvědavosti, někteří se doslechli, že v něm bydlí krásná princezna, co čeká na vysvobození. Nikdo se ale nevrátil. Takže časem proud zájemců řídl a řídl, až ustal docela a o zámku se začalo mluvit jako o začarovaném. Ve vesnici, daleko od skleněného zámku, žila chudá rodina. Měli dva syny, jednu dceru a osla. To, co jim chybělo na movitosti, to jim vyvážila láska. Rodiče milovali své děti, děti zase ctily rodiče a nikomu nevadilo, že nemají nadbytek. Ale jak šel čas a děti rostly, docházelo rodičům, že je budou muset vyslat do světa. Zavolali si tedy oba syny a otec k nim promluvil: „Chlapci, jste již velcí,...
O léčivé písni
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Stalo se to někdy koncem října, počkat, vím to přesně, na Halloween! To takhle dvě dámy vyrazily na nákupy do nedaleké vsi. Bylo ten den pěkně ošklivě, že by psa ven nevyhnal, ale co měly dělat, doma už jim toho moc k jídlu nezbývalo. Vyrazily brzy ráno, šly cestou, která jim byla dobře známá. Putování jim navzdory počasí hezky ubíhalo a do cíle dorazily v pořádku. Nákupy také dopadly dobře, koupily vše, co potřebovaly, tak si řekly, že si zajdou na skleničku. Ale protože to byly dámy mlsné, přidaly k tomu zmrzlinový pohár (vanilkový, s ovocem a se šlehačkou). A protože počasí ven zrovna nelákalo, dámy se rozseděly a ani se nenadály a začalo se šeřit. To se zděsily...
Halloweenský zázrak
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Před dávnými a dávnými lety (miluji tento začátek, který nenutí nikoho učit se konkrétní datum jako v dějepise) žila byla na hradě upíří rodinka. Byla to rodina dbalá přísné upíří výchovy. Starali se hlavně na to, aby všichni drželi, jak se říká, pospolu. Měli dětí jako smetí či jako máku v makovici. Pilně létali po okolí a pili lidem krev tak říkajíc „doslovně“. Specializovali se ale pouze jen na krevní skupinu A, protože na ostatní krevní skupiny měli alergii. A tak není divu, že když bylo celé okolí hradu jak se říká „vypito“, museli se upíři stěhovat o pár hradů dál. Jenže neštěstí nechodí po horách, ale i po upírech… zkrátka a dobře při stěhování na hradě zapomněli toho...
Chlapec, piráti a létající prase
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Bosýma nohama těžce kráčel po mokrém písku a za ním zůstávala cestička z jeho stop. Ještě se ohlédl k domu, kde to bujaře hučelo, než pokračoval dál. Hlavu měl v oblacích mezi temnotou a spoustou světlých teček, když se mu jedna z jeho dlouhých noh zabořila do jakési hroudy písku. „Ne!“ vykřikl na něj někdo zespoda a něco umělého jej pláclo přes nohu. Udělal krok dozadu a sehnul se, aby se zadíval na chlapce, klečícího před obřím pískovým hradem, jak rozhořčeně mává lopatičkou. „Zničil jsi západní věž, jak se teď jen pískový král bude chránit před piráty?“ halekal chlapec zoufale, zatímco už lopatičkou plnil kyblíček. „Je už moc pozdě, moc pozdě,“ pronesl o mnoho tišeji...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
