Pohádkové

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Náhled do radostného života lesních dívek, příběh o jejich spojení s přírodou.

Povídka z pera Mii Whitebear - příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou.

Bude princezna Amphitrina stále tak nešikovná? Naučí se už konečně sportovat? Dočtete se v tomto příběhu.

Ve skalnatém údolí, ve vesničce, kde bylo jen 5 domků a v níž se všichni znali, žil mladík, kterému neřekl nikdo jinak než podivín. Podivín asi bude, protože lidé tvrdili, že ho vídali posedávat před domkem s podivným předmětem podobným hůlce v ruce a slyšeli ho mumlat podivná slova. Prý jeho podivné chování mělo také účinek. Několikrát se prý stalo, že lidem z domu uletěla střecha či zmizel kus dobytka, který chovali u svých domků…

Za devatero horami a devatero řekami, v útulné jeskyni žil, byl jeden malý dráček. Byl to malý neposeda. Hned po vylíhnutí mu máma dračice říkala, že musí zůstat doma v jeskyni a nikam dál se necourat. Nabádala ho, že venku žijí zlí a hloupí lidé, kteří mu chtějí jen a jen ublížit. Lidé zaslepení vidinou pokladu, který mají draci strážit. Nejednou se jim snažila vysvětlil, že je to jen hloupá pověra, roznesená žárlivými skřítky.

Vánoce přímo zbožňoval! Jako všichni malí kouzelníci. Tenhle rok, kdy se to všechno seběhlo, je samozřejmě zbožňuje taky, ale už není malý kouzelník.

Bylo už docela pozdě k večeru, když František sešel z poustevny dolů k bratru Lvovi. Byl celý den sám s Pánem a toužil se podělit o Pánovu radost s někým blízkým, kdo by mu rozuměl a při tom se na nic neptal.