Jak se setkala Jezérka s Kanélií

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Jezérka byla krásná vodní víla žijící v jezeře. Taková vodní víla je opravdu celá z vody. Vlasy má jako malý vodopád a průzračnou pokožku má zrovna jako voda, ve které žije. Na vodní víly narazíte jen zřídkakdy, jelikož se ukazují pouze zvířatům a ostatním vílám, a jakmile vycítí v blízkosti člověka, okamžitě se skryjí pod hladinu.

Jezérčiny vlasy stékaly až k pasu, pokožku měla průzračnou, až bylo vidět prostředí za ní, a s velkou oblibou nosila dlouhé modré šaty. Za celá ta léta se setkávala jen s jednou vílou, a tou byla Rekie. Rekie žila v řece nedaleko Jezérčina jezera, vlasy měla krátké a pokožku neustále pokrytou bublinkami. Měla poněkud divokou povahu, takže pořád pobíhala od řeky k jezeru a zase zpět a nosila zprávy z daleka, až od samé Baltie, která žila v Baltském moři. Nikoho jiného Jezérka neznala, až do jednoho jarního rána…

Když Jezérka vstala, první co ucítila, byl podivný kyselý zápach. Vznesla se nad hladinu a spatřila, že jeden kraj jejího jezera začíná podivně tmavnout a ztrácí svou průzračnost. Nechápala to, protože se jí tohle ještě nikdy nestalo. Když se rozhlédla, všimla si, že od jezera utíká párek srnců.

To musím napravit, pomyslela si okamžitě a vyrazila k tomu místu. Jak tak proplouvala temnou vodou, začala i její pokožka tmavnout. A pak se náhle ocitla tváří v tvář jiné víle. Tak se vylekala, že vyletěla nad hladinu jako zátka od lahve. Než se pořádně vzpamatovala, druhá víla vyletěla za ní.

„Kde ses tu vzala?“ bylo první, co z překvapené Jezérky vypadlo.
„Lidi mi sem probourali cestu, tak jsem se sem zašla podívat. Problém?“ Druhá víla měla pokožku celou v barvě bahna a na sobě tmavě zelené, otrhané šaty. Působila nepřátelským dojmem a Jezérka nevěděla, co si počít.
„Promiň, ale kalíš mi tu vodu a odháníš odsud zvířata…“ začala tedy poněkud nejistě.
„Co je mi po tvojí vodě? Aspoň se konečně podívám někam ven. Jsem Kanélie. Žiju jen v lidským odpadu, je docela fajn se podívat pryč z toho kanálu.“ S těmi slovy vletěla zpět do vody a nechala tam Jezérku samotnou.

Co teď budu dělat? zoufala si Jezérka. Nemohla přeci nechat Kanélii obsadit jezero. Bylo její a k tomu ho Kanélie celé zakalila.
Jako na zavolanou se v tu chvíli u ní objevila Rekie. Všimla si totiž, že je voda zakalená, a přišla se zeptat, co se vlastně stalo. Když jí Jezérka vše vysvětlila, začaly spolu vymýšlet plán.

„…takže ty ji rozptýlíš, já sem přivedu Baltii a společně postavíme bránu. Pak ji zatáhneš do jejího kanálu a my bránu spustíme, budeš se muset co nejrychleji dostat zpět, aby se zavřela až za tebou a Kanélie tam zůstala. Pak nějak vyčistíme jezero.“ Tak se shodly.
Když se Rekie vrátila s Baltií, Jezérka šla rozptylovat Kanélii dalšími otázkami a výčitkami. Rekie s Baltie zatím tahaly ke kanálu kameny a jeden kus dřeva, na který vyskládaly taky kameny. Když bylo vše hotovo, už se pomalu začínalo stmívat.

„Nepůjdeme už spát?“ ozvala se Jezérka, když dostala znamení od Rekie.
„No klidně…“ pokrčila rameny Kanélie a už se chystala si lehnout na jezerní dno.
„No, já vlastně myslela k tobě!“ vyhrkla Jezérka.
„Ke mně…?“
„Jo, k tobě. Víš, tak trochu mě zajímá, jak to tam u tebe vlastně vypadá.“
„Tak… dobře..“ Kanélie se na ni nechápavě podívala, ale nakonec s ní zamířila do kanálu. Když byly uvnitř, odhodlala se Jezérka k tomu podrazu.
„Promiň! Ještě si musím něco zařídit, za chviličku jsem zpět!“ a s těmi slovy rychle vypálila ven z kanálu. Kanélie ten podraz vůbec nepostřehla a jen čekala, až se její společnice vrátí. Pak však Baltie s Rekií vytáhly zpod kamenů kus dřeva a kameny se zřítily na vstup do kanálu. Když tam Kanélie přispěchala, už byla uvězněná uvnitř a ani klení jí nepomohlo dostat se ven.

„Teď už jen zbývá vyčistit jezero,“ povzdechla si Jezérka.
„To zvládneme!“ usmála se na ni Rekie a vytáhla lopatu.
„Co s tím chceš dělat?“

A tak se Rekie prokopala od své řeky až k Jezérčinu jezeru a propojila je. Zakalená voda odtekla (Rekie ji nahnala k jedné popudlivé holce z jiného jezera) a jedinou změnou, kterou to přineslo, bylo to, že Jezérka byla trochu divočejší, než ta nevinná holčička, kterou byla do té doby.


Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *