Pohádka o vrabčácích
Bylo už docela pozdě k večeru, když František sešel z poustevny dolů k bratru Lvovi. Byl celý den sám s Pánem a toužil se podělit o Pánovu radost s někým blízkým, kdo by mu rozuměl a při tom se na nic neptal. Lev ho čekal. Už zdaleka Františka vítal zapálený oheň a voňavá večeře. Klidně se pozdravili a Lev viděl, že tentokrát to s Pánem bylo dobré. Oba měli radost a s chutí se pustili do jídla. Když byli v nejlepším hodování, poprosil František Lva: „Bratře Lve, vím, že mi chceš něco říct. Vyprávěj mi tedy to, čím tvoje srdce přetéká!“ A Lev začal vyprávět: „I já jsem se dnes, Františku, modlil a mluvil s Nejvyšším a při tom jsem měl toto vidění. Za vysokou zdí v jednom městě bydlel dobrý zahradník. Staral se pečlivě o svěřenou zahradu a...
Jeden den
Je pátek, a já jdu zas do školy. Včerejšek byl celkem fajn, byla jsem s mými nejlepšími kamarády venku. S Nat, celým jménem Natalie Cooper, a s Erikem Colemanem. Vyhrabala jsem se z postele a zamířila do koupelny. Zděšeně jsem uskočila, když jsem zjistila jaký hnízdo mám na hlavě… Vzala jsem si hřeben a začala vlásek po vlásku pročesávat svoje po prsa dlouhé, blonďaté vlasy. Žel, zapomněla jsem zavřít dveře a do koupelny zamířil i můj sedmiletý bráška. Zapískal a zakroužil očima. „Teda ségra…” pronesl vyčítavě. „Co tady chceš? Vystřel, takovej prcek jako ty má ještě chrápat!” Oplatila jsem mu to. On jen semkl rty a zamířil do pokoje. Sedla jsem si na vanu, opřela se o zeď, přičemž jsem se málem zabila pádem do vany. Představovala sem si nadpisek v...
Dandaros: Kapitola 1. – Náhoda
Dandaros, veliký svět. Zde se nachází nespočet ras a národů. Nikdo se tedy nemůže divit válkám, které se zde odehrávají, tady taky začíná náš příběh.Ferenod. Název země, kde probíhá válka mezi technicky vyspělými Remeldany a rasou se speciálními magickými schopnostmi, Aquertany. **** „Xarole , co tu sakra řešíš?“ zeptal se ho Henfon. „Zbraň, co asi jiného, tati.“ Xarol byl vcelku vysoký, hubený mladík s hnědočernými kudrnatými vlasy a modrýma očima, ale i přesto vypadal bezmocně a mrňavě proti svému otci, který byl nadměrně vysoký a ozbrojený od hlavy až po paty (pravda, asi tak velký rozdíl byl i v jejich inteligenci). „Už toho, krucinál, nech!“ řekl Henfon. „Včera jsi vyhodil do vzduchu skoro celou čtvrť...
Válka draků
Sintra je slunečný drak. V Dračím světě právě probíhá válka. Sintra se omylem ztratí. Potká zimního draka Rolanda a spolu se snaží dostat do Slunečného království a varovat slunečné draky.V dávných dobách žili všichni draci z Dračího údolí v míru. Do té doby, než se objevil ledový drak se svou armádou půldraků (napůl drak a napůl člověk) a přinutil větrné a lesní draky k poslušnosti. Vodní draci byli vyhnáni ze země a ohniví draci byli odsouzeni k smrti. Den co den půldraci lovili ohnivé draky, až nakonec zbyl jenom jeden. K němu se nemohl nikdo dostat. Jen jeho dcera. Ještě nebylo známo, jaký drak to bude, neměla ještě obarvené šupiny, ale předpokládalo se, že bude ohnivá též. Existoval ještě jeden druh draků. Sluneční draci se zářivě žlutými šupinami. Ti byli...
Od matky s láskou
Můj nejdražší synu, mám ti toho tolik co říct. Ale přišel čas rozloučení, přišel čas slz. V životě potkáš mnoho proroků, mé drahé dítě. Musíš se naučit naslouchat těm správným hlasům. Nenech se však zmást! Jen málokdy najdeš správné hlasy v hrdlech správných lidí. Není těžké přežít hlad, špatné počasí nebo bití. Nejzrádnější serpentiny života vedou mezi skalami lidských poselství. Svěřila jsem ti tajemství, jak kličkovat mezi radami. Připravovala jsem tě na uhýbání balvanům rozkazů i výhrůžek. Ale není v mé moci naučit tě, kterak přežít ve vírech slibů, můj drahý. Pamatuj si jedno! Sklopené oči ti sluší, chrání tvou bezbrannou duši. Nedívej se lidem do očí jen tak nazdařbůh. Nikdy nevíš, jak silný protivník ti zkříží cestu. I kdyby proti tobě stanul tvůj vlastní...
Terkutuk keajaiban – mlžné tajemství
Když jsem vešel, uhodil mne do nosu obvyklý zápach starých vesnických hospod. Směsice dýmkového tabáku, zvětralého piva a lidských výparů se mísila s pachutí připáleného jídla a odérem nespláchnutých toalet. Už jsem se chystal dveře znovu zavřít a pokračovat jinam, když mi o nos zavadilo něco jiného. Vůně čerstvě nasekaného dřeva. Vzpomínky staré snad milion let a únava možná ještě staršího data nakonec rozhodly, že jsem zůstal.Zamířil jsem ke stolu v nejzazším koutě místnosti kousek od krbu. Hostinský, jakých se už moc nepotká, přede mne automaticky postavil pivo a vytáhl bloček. „Co to bude, mladej pane?“ „Co mi nabídnete, vašnosto?“ přešel jsem automaticky na jeho styl mluvy a on se rozhýkal. Když se konečně uklidnil, otřel si oči...