Halloweenská melancholie
Povídka do soutěže Halloween Pod vrbou. Jonathan se s trhnutím probudil. Spatřil svého kolegu, jak spí ve starém křesle a hlasitě chrápe. Pod ním se válely dvě prázdné rumové láhve. Jonathana musel vzbudit zvuk pádu těch lahví. Zamrkal a prohrábl si vlasy. S obtížemi se zvedl z tvrdé židle a natáhl se pro jednu z lahví, která stála na stole. Znechucen ze sebe, z opilého kolegy a místnosti, která páchla rumem a smrtí, do sebe kopl zbytek vodky. Jonathan kráčel s lopatou, o kterou se částečně opíral, mezi hroby. Opodál právě probíhal funus. Slyšel salvy a tichý nářek pozůstalých. Ve večerních hodinách už byl hřbitov prázdný. Jonathan zamkl bránu a pustil se do zametání cesty. Pobrukoval si píseň, o které ani nevěděl, kde se ji naučil. Jonathan spatřil světlo...
Křižovatka
Co vše je člověk ochoten podstoupit, aby se stal svým lepším já? Nervózně přešlápl a ještě jednou se podíval do telefonu. Znělo to neuvěřitelně hloupě. Proč by něco podobného mělo vůbec fungovat? Zahrabe na křižovatku nějaké pochybné věci, zjeví se mu ďábel a daruje mu lepší život? Pokud to funguje, proč to nedělají všichni? „Kdo nehraje…“ povzdechl si nakonec a malou krabičku z kartonu s podivnými předměty jako „chlupy černé kočky“ nebo „kůstka z holuba“ vložil do mělké díry, kterou si připravil už před dobrou půlhodinou. Od té doby tu jen stál a říkal si, že se snad už úplně zbláznil. Ve chvíli, kdy přes krabičku nahrnul trochu hlíny, odbila půlnoc. Dokonce slyšel kostelní hodiny z nedaleké vesnice. Světla vesnice se zdála být neuvěřitelně vzdálená. Celou noc...
Kouzelný Mabon – povídka
Povídka do soutěže Podzimní rovnodennost Pod vrbou. Hned jak vysvitne na obloze první sluneční paprsek a kohout zakokrhá, probudí se celá vesnice s jednou jedinou myšlenkou. Dnes se totiž slaví svátek Mabon. Každý si uklidí svůj příbytek. Vyzdobí jej květy a ovocem. To stejné udělá i Lira, prosté děvče mlynáře. Uklidí, vypere, světnici vyzdobí zvesela květy a ovocem. Křupavý a nádherně vonící chléb dá péct do obří pece, aby měla čím obdarovat Bohy. Chlebů upeče více, to aby i na hostinu pro celou ves bylo k pečenému masu. Písničky o svátcích zpívá si zvesela a ve tvářích se jí zračí nádherný úsměv. K večeru přijde otec z práce pro Liru a společně se vydají na vrcholek nedaleké hory, kam se už pomalu seběhla celá vesnice. Ani Lira s otcem tam nemůže přece chybět....
Mabon, ona a on
Povídka do soutěže Podzimní rovnodennost Pod vrbou. „Počkej, ty chceš říct, že zrovna dneska se otevře tajná chodba ve skalách…“ „Není to ve skalách, ale v kamenném kruhu. Ano, otevře se. Jen o svátku Mabon. To je podzimní rovnodennost, abys věděl.“ „Já ale nechápu, proč tam chceš jít a hlavně proč bys chtěla projít skrz, vždyť nevíš, co je na druhé straně!“ „No právě!“ „Co já vím, mohl by tam být třeba alternativní vesmír, kde neexistuješ, nebo kdovíco ještě horšího.“ „No a právě proto se tě znovu ptám, jestli bys do toho šel se mnou.“ „Je to šílenost. Jenže… přece tě nemohu nechat jít samotnou!“ „Já věděla, že se na tebe můžu spolehnout.“ „Dobře, dobře. Asi bychom si měli sbalit pár potřebných nezbytností. Svačinu na cestu a tak.“ Řekla, že na to už...
První sníh
Promnula si ruce, aby si je zahřála. Bylo chladno a ona už asi hodinu čekala venku. Ten už nepřijde, povzdechla si a cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. Je blbá, blbá, blbá. Copak si vážně myslela, že přijde? Že po tom, co mu rozchodem tolik ublížila, ji ještě někdy bude chtít vidět? Že k ní chová cokoli než spalující nenávist? Jenomže odejít nemohla. Ne před tím, než mu řekne, jak to všechno vlastně bylo, a než to celé napraví. Došla k nedalekému pojízdnému stánku s kávou a objednala si velkou horkou čokoládu. Oni jsou na tom ještě hůř než já, stát tu takhle celý den. Neměla bych si stěžovat, že čekám hodinu na někoho, komu jsem zlomila srdce, napomenula se. Ale nebyla si jistá, jestli je to pravda. „Děkuju,“ usmála se na slečnu, která jí čokoládu podala. Pak...
Na palubě Jasmínového květu
Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Tři sta sedmdesát dva, padesát jedna, šestnáct. Pro někoho jsou to možná jen čísla, pro mě však celý život, ze kterého není úniku. Nakloním se přes zábradlí a toužebně se zahledím dolů, nevidím však nic jiného než tmavá mračna, jako je tomu už několik dní. Zamračím se. S povzdechem odložím notes na bednu vedle sebe, seskočím na palubu a vydám se rovnou za nosem. Stejně daleko nedojdu. Přesněji řečeno jen tři sta sedmdesát dva metrů, než mě zastaví stejné dřevěné zábradlí na zádi. Ještě bych mohla projít těch padesát jedna metrů na levobok nebo všech šestnáct pater pode mnou, ale na to jsem moc líná. Raději sleduji, jak několik mužů napíná svaly, aby otočili kožená křídla a změnili náš kurz. Jasmínový květ míří...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
