Závist

Z pera anonymního autora -*- Proč to musela být vždycky ona? Netušila. Hlavně, že její mladší sestřička měla vše, co se jí zlíbilo. Ona byla prvorozená a měla mít právo na to, aby převzala trůn a vládu nad královstvím, ne její sestra. Už měla dost toho, jak jí každý říkal, že si má brát ze své sestry příklad. Proto se to rozhodla ukončit. Závist ji dohnala přesně tam, kam nechtěla. Musela se jí zbavit teď hned. Potichu se tedy vzala, a s malou flaštičkou v ruce šla k sestře do pokoje, která už dávno spala. ,,Sbohem, sestro,“ zašeptala hořce a nalila jí jed do...

Naděje

Z pera Rose Daninatali -*- Naděje prý umírá poslední. Ale já vám říkám, že ta má už dávno leží někde pod drnem. Stále jsem nenarazila na toho pravého. Vlastně ani na toho nepravého nebo levého. Vůbec o mě nikdo nestojí. Cožpak mám kolem sebe kouzelnou bariéru? Jsem neviditelná? Smrdím? Předpokládám, že ne, protože to by o mě alespoň zakopnul majitel parfumerie se vzorky zdarma. Nevzdávej se naděje. Kdepak se vzdávat něčeho, co už dávno nemám. Maminka říkávala, že se o mě chlapi poperou. To tak. Jenže mě to nedá a asi stále budu doufat v toho prince na bílém koni. Přeci jen, naděje umírá...

Láska – První schůzka

Z pera Rogeriny Retty Maylor -*- Dobře, nádech, výdech. To zvládnu. Stojím na perónu a čekám na vlak. Za chvíli přijede. Pak musím nastoupit. Nikdy dřív jsem nebyla na schůzce s dívkou. Pozvala jsem ji ale já – není možné couvnout, rozmyslet si to. Vlak přijíždí a já nastupuji. Srdce mi buší, žaludek mám jako na vodě a vůbec se necítím dobře. Než abych si připadala zakoukaná, nejraději bych s křikem utekla. Ale to nemůžu. Když konečně dorazím, vystoupím z vlaku. Snažím se nemyslet na to, že chci dobře zapůsobit. V květinářství rychle kupuji růži a čekám. Pak ji uvidím přicházet a topím se v jejích...

Hněv

Z pera Princess Star -*- S Betty jsme se rozloučili ve chvíli, kdy se zachovala spravedlivě a popravdě do domácího úkolu napsala, že se na bylinku nebyla ani jednou podívat. Ovšem ne všichni spolužáci se zachovali stejně. Dvě studentky totiž měly nákresy úplně totožné, dokonce i se stejným přetažením pastelkou. Betty samozřejmě profesorce bylinkářství Aki san Marino radost neudělala, ale madam Aki byla ráda, že se Betty alespoň přiznala. Tohle byla naopak neskutečná drzost. Madam Aki se rozčílila tak moc, až to vypadalo, že každou chvílí bude paní profesorka vypouštět páru z uší. Betty musela v duchu znovu poděkovat svému svědomí, že jí podvádět...

Láska

Z pera Newiky Shelley Lovecraft -*- Láska. Ten pocit šimrání v břiše. Hučení v hlavě. Myšlenky poletující vzduchem jako tisíce motýlů, aniž bych je byla schopna přeměnit ve slova. Strom, pod kterým v parném létě najdu stín a za deštivého podzimu mne skryjí jeho košaté větve. Květinka tak křehká, že se kolem ní musí chodit po špičkách, aby se nezlomila. Tisíce lampionků nesoucích se na temné obloze, jejichž poselství nikdo z obdivovatelů nezná. Pouťové balonky a svazek vystřílených růží. Tohle vše v jednom obraze vyvedeném pestrobarevnou paletou. Tohle všechno je láska. Každý ji vidí jinak a já mám to štěstí, že je mi dovoleno prožít...

Víra

Z pera Mintaky Orionis -*- Znal jsem jednoho člověka, který bezmezně věřil. Nebyl to žádný náboženský fanatik, to v žádným případě. Ale celým svým já věřil v to, pro co se rozhodl, ať už situace vypadala jakkoli. Ten člověk si jednoho dne zlomil páteř. Spadl ze střechy a zlomil si páteř. Krutej osud. Jenže tenhle člověk nikdy nepřestal věřit, že bude zase chodit. A věřil v to, i dlouhé týdny v nemocnici, kdy se nemohl pohnout a oni ho otáčeli. Pořád si představoval, že chodí. A víte co? Tu míchu má přerušenou dodnes. Ale chodí. A víte proč? Protože v to celou dobu neochvějně...