Lehkomyslnost

Báseň z pera Cinexe Stara. -*- Jak krásné by mohlo býti nic neřešit, a jen v nekonečném klidu žíti S ničím nelámat si hlavu když v obavách stále a pořád plavu Možná se v tom ale pletu když bez obav, nedokončím ani větu Mít obavy je možná plus tak vstříc strachu, poklusem klus Na lehkou váhu, nebrat věci A zvážit vše, co k cíli je třebas přeci Na překážky dát si pozor a nad strachem, držet dozor Jen trochu cítím závist lidem co nerozvážně, vše berou s klidem Nenamáhají se moc zamyslet natož následky, všeho domyslet Není to zdaleka nějaká ctnost ale jen klasická, hloupá...

Lenost – Lenoch

Báseň z pera Cesmíny Hardy. -*- Žil, byl jeden lenoch veliký, pracovat ho nikdy nebavilo, jeho život byl pustý a mělký, nicnedělání jej odstavilo.Proč by měl pracovat? Je fajn do blba koukat, ledničku si drancovat, písničky v tichu broukat. Celý den jenom sedí, na televizi tupě zírá, ještě si při tom medí, lenost ho zevnitř sžírá. Za okny čas dál plyne, tady jako by se zastavil, naděje se rozplyne, cestou k oknu se znavil. Ven se podívá, kam se všichni ženou, hlasitě zazívá, v lenosti ho nedoženou. Nikdy mu nedošlo, že svou leností všechny odehnal, jako by štěstí pošlo, už teď za svého života...

Statečnost

Báseň z pera Cally Torové -*- Statečnost bývá ctností velkou, někdy přezdíváme jí bláznovství, zároveň může nám být i učitelkou a jindy na ni chceme zapomenout. Nutí nás něco udělat, když už vše vypadá špatně a stejně nám v srdcích ulpěla, přestože nehledá se zrovna hravě. Co naplat, musíme se s ní i tak poprat, jak jen nejlépe to půjde, i když do hrdinů máme daleko. A do krásných princezen ještě dál. Nenecháme se ovládnout, zvládneme to přece. Takhle zkoušet omládnout, to už nepůjde tak lehce. Statečnost v srdci se probouzí, možná proto se tu peru s básní, přestože nejsem básník a básnění mi nikdy...

Lakomství – Příběh víly

Báseň z pera Beteramis Athenodoros. -*- U živého pramínku žila malá víla. Na své místo překrásné tuze pyšna byla. Sestry její přicházely pravidelně za nocí, prosily, by zůstat směly u té vody plynoucí. Malá víla nepřející pro sebe vše chtěla mít: svoje sestry vykázala, jak by jí vše chtěly vzít. Z podzimu však přišla bouře, vítr lámal silné kmeny. Strom stojící u pramínku pukl, padl na kameny. Rozryl zemi, zničil pramen, malá víla plakala. Domov svůj tam u kapradí ráno nepoznávala. Za sestrami vydala se – pomozte mi, dobré duše! „Jdi si k sobě, na své místo!“ odpověděly jí suše. Víla pláče, opuštěná. Její pláč nic...

Podvod

Báseň z pera Amandy Wright. -*- „Kdes to vzal, tak povídej,“ třeba mi mou ruku zulíbej, ale já ti to neřeknu, nemůžu, špatné reputaci si maximálně pomůžu. Zoufalství se zjevilo z temna, hlásek jakoby říkal mi zjemna: „Vem si, mají víc než potřebují, se svým majetkem si vesele pochlebují.“ A já si vzala, a jenom málo, co by mě to asi jinak stálo. A je? Nestojí je to ani práci, víc pracují na ulici ptáci. Štěstí se narodit nemá každý, alkohol, peníze, drogy i vraždy. Já nemám štěstí snad vůbec na nic, tak dopřej mi cinkání hodnotných sklenic. Zbohatlíci zatracení, ze mě je mi na...

Pomluva

Báseň z pera anonymního autora. -*- Žila kdesi na vesnici, celý den se nudila. Změnila se v klevetnici, pořád jenom mluvila. Uši měla nastražené, copak by jí uniklo? Jak spatřila nakažené, nápad jí to vnuklo. Předvídala konec světa, že nemoc všechny zachvátí. Je potřeba splnit meta, pouze to je zachrání. Nejprv pátrat po zločinci, který zkázu přinesl. Našla ho prý v sirotčinci, zadním oknem tam vlezl. Krádeží se provinil, odnesl si chleba k jídlu. Zbytek přitom pošpinil rukama svýma od jílu. Zbavit se ho, zarazit ho, v zločinecké činnosti. Hned zavolat markrabího, ať je zkázy zprostí. Náš kluk je však nevinný, jen syn z chudé...