Pomluva

Báseň z pera anonymního autora.

-*-

Žila kdesi na vesnici,
celý den se nudila.
Změnila se v klevetnici,
pořád jenom mluvila.

Uši měla nastražené,
copak by jí uniklo?
Jak spatřila nakažené,
nápad jí to vnuklo.

Předvídala konec světa,
že nemoc všechny zachvátí.
Je potřeba splnit meta,
pouze to je zachrání.

Nejprv pátrat po zločinci,
který zkázu přinesl.
Našla ho prý v sirotčinci,
zadním oknem tam vlezl.

Krádeží se provinil,
odnesl si chleba k jídlu.
Zbytek přitom pošpinil
rukama svýma od jílu.

Zbavit se ho, zarazit ho,
v zločinecké činnosti.
Hned zavolat markrabího,
ať je zkázy zprostí.

Náš kluk je však nevinný,
jen syn z chudé rodiny...