O líné bobřici

Jste ti, kdo rádi přenechají práci ostatním a nejraději nic nedělají? Tak právě pro vás je příběh slečny Cesmíny, který sepsala pro bobříka ponaučení. -*- Žila, byla, jedna velmi líná bobřice. V lese, kde měla chaloupku, u potoka, ji všichni měli rádi. Často se jí snažili přesvědčit, že by měla jít něco dělat, ale bobřice jen lenošila. Nejraději se opalovala na břehu potoka, nebo jen seděla u domku a dívala se kolem. Támhle včela sedá na květinu, veverka skáče po stromě, nebo o kousek dál zajíc chroustá mrkvičku. Drbna nebyla, vlastně jí ani nezajímalo, co kdo dělá. Bobřice nechtěla nic dělat a jen lenošila. Její zahrádka připomínala divočinu, protože se jí nechtělo plít plevel a všude rostly kopřivy. Došlo to tak daleko, že bobřice nic nepěstovala, protože...

Bobří ráj

Slečna Bibi pro bobříka cizích světů sepsala příběh o hledání bobřího ráje. Najde jej bobřík Karel nebo se bude muset smířit s tím, že už žádný ráj není? To se dozvíte, když se dáte do čtení. -*- Bylo nebylo, dávno tomu (tak prý začínají příběhy mudlové)… žil byl jeden bobřík, který se jmenoval Karel. Bydlel sám u řeky, kde dříve bydlely celé přechozí generace bobrů. Žily pohromadě a v souladu s přírodou, ale jen do té doby, kdy tam přišli lidé. Jim padla za oběť celá bobří hráz, oni rozbořili mohutné stavby budované po celé generace. Postavili elektrárnu, zregulovali řeku … a rázem bylo po bobřím ráji. Staří ještě zůstávali „na dožití“, ale mladí se vydali proti proudu, aby našli lepší místo pro život. Karel jako jediný z mladých zůstal. Staral se...

Vyšší moc

Vybojovat náročný boj a poté si zajít na hostinu? Sen každého bojovníka. Tedy, pokud si jej nevezme do rukou pan Cinex a nesepíše o něm příběh pro bobříka cizích světů. -*- Vší silou jsem se ohnal po tý hnusný bestii. V ruce stříbrnej meč a v hlavě jedinej úkol. Dneska musí zemřít. Rychlej útok, švih na pravou stranu a znova úhyb. Jak může bejt tak zatraceně rychlej. Hledám ho všude po místnosti, ale nikde nic. Doteď jsem nevěděl že tahle odporná rasa upírů se umí zneviditelnit. V obou rukách svírám meč a přikrčen se plížím k balkónovým dveřím. Najednou ucejtím ten obrovskej tlak v zádech. Proletím těma dveřma vedoucíma na balkon. Všude samý třísky a střepy pokrytý kapkama krve. Je moje nebo toho upíra? Opět ho nevidím. Natáhnu se po...

Lev a had

Kdo jiný, než nebelvírský lev by si mohl pro bobříka ponaučení vybrat za protagonisty lva a hada? Příběh s ponaučením z pera pana Connora je tu pro vás. -*- Sousedské nešvary zná snad každý, ale rivalita mezi lvem a hadem neznala své meze. Hádky a naschvály postupně gradovaly, až vyšplhaly na úplný vrchol. Jednoho dne si lev pozval do své chýše krásnou lvici. Doufal, že by se mohla stát později jeho ženou. Vše vypadalo slibně do doby, kdy had přišel na neohlášenou návštěvu. Začal se vtírat a hrát si na hodného a nebohého souseda, kterého obří lev šikanuje. Lví slečna pozorně se zájmem poslouchala lživé příběhy hada, kterým slepě uvěřila. Lev opravdu pěnil, ale snažil se nečekanou návštěvu přetrpět. Had se rozpovídal o tom, jak se mu lev vysmál, když mu auto...

Vánoční studium

Zkouškové období je čas, který žádný ze studentů nemá moc v lásce. Slečna Indris navíc bobříkovi veršů v básni popsala, proč zkouškové období v zimním období je úplným zabijákem vánoční atmosféry. -*- Z nebe se sype sníh bílý. Své studium začínám, v duchu školu proklínám. Toužím po volné chvíli. Vánoce se kvapem blíží, čas rychle běží dál a dál, jakoby se mi jenom smál, že po uši tonu v potížích. Vyčítavě na mě hledí, model lebky prastaré, z ústavu půjčené, kde anatomii učí. Nad knihami sedím dál, mě žádná z koled netěší, nic mi náladu nezlepší. Cítím se tak hrozně...

Můra

Pokud jste měli rádi můry, tak po příběhu sepsaným slečnou Miou pro bobříka volnosti na ně možná změníte názor. Alespoň bobříci už si prý na můry budou dávat pozor. -*- „Běž do svého pokoje!“ Běžel! Přímo pádil. Dveře za sebou zabouchl s takovou prudkostí, až zařinčely tabulky v jejich výplních. Na chvíli ustrnul, že tohle bude na otce příliš, vtrhne do pokoje a nařeže mu. Zaposlouchal se. Nic. Otec zřejmě sedí v kuchyni s hlavou v dlaních jako vždy, když ho Samuel rozzlobil. Hodil sebou na postel. Z podlahy se zvedl oblak prachu. Ve světle lampy na stole to připomínalo výbuch sopky. Chlapec se vymrštil a lampu vypnul. Pokoj se ponořil do šera. Uuííí! Z každičkého centimetru chlapcova těla unikal vztek. Měl pocit, že se nafukuje jako balón. Za chvíli se odlepí od...