Poslední z draků

Být posledním z draků není žádná sranda. O tom vás přesvědčí i příběh slečny Newiky pro bobříka volnosti. -*- Oblohou se přehnala stvůra. Krajina se pod jejím stínem měnila v ohořelou pustinu a ti, kteří spasili své duše po spatření příšery, nebyli schopni promluvit. Strach se šířil krajinou jako temná mračna a halil království do černých barev. Lidé se skrývali ve svých domovech, ale ani tam si nepřišli v bezpečí, neboť šly zkazky, že netvor během jediného mrknutí oka proměnil celou vesnici v popel. Vládce země i jeho rádcové usilovně pátrali po urozeném hrdinovi, který by je byl ochoten draka zbavit a v boji riskovat svůj život. Nikdo neměl tušení o tom, že ačkoliv se drak nad královstvím pohybuje, zatím se neodvážil ulovit jediný kus dobytka. I kdyby největším...

Zamyšlení

K bobříkovi volnosti se  hodí jakýkoliv žánr. A tak jej slečna Petromila ulovila na krátké zamyšlení se. -*- Sedíš pod Vrbou. Posledních pár lístků šumí ti nad hlavou. Postupně mění barvy a snášejí se k zemi. A já je sbírám. V každém z nich vidím jeden bobří příběh. Příběhy, co píše sám život. Příběhy psané srdcem, příběhy o bobřích přátelstvích. Jsem ráda, že jsem se klání zúčastnila. Naučila jsem se mnohé. Trochu laskavosti, špetku trpělivosti, něco málo z přírody, kapku bobřího smyslu pro humor ale hlavně jsem se seznámila. S Paní vrbou, madam Eillen a s bobry. Seznámení je to věru životní. Moudrá Vrba mne naučila klidu. Madam zase smíchu a kluci bobři? Těch bylo třináct. S prvním bobrem jsem se od srdce zasmála, když jsme nemohli odtrhnout zuby od dřeva. S...

Kámoš

Už jste slyšeli o tom baráku, co v něm mizí lidi? Ne?! Slečna Mia vám i bobříkovi městských legend vše poví… -*- Letní den pozvolna končil. Leželi jsme v trávě kousek od cesty, kola opřená o kmen lípy, v jejímž stínu jsme oba oddechovali. Akrobacie na kolech nás zmohla, všechny ty stoje na řídítkách, skoky a lety… V Alešově opáleném obličeji bylo vidět naprosté uspokojení nad svým výkonem, cumlal v puse jakousi trávu a pobrukoval si nějakou veselou písničku. „Brácha říkal, že tam mizej lidi,“ vypadlo z něj náhle. Podvečerní idylka náhle pominula. „Cože?“ „V tom baráku přece,“ pokynul hlavou směrem k barabizně na konci ulice. Dvouposchoďový dům vypadal už od pohledu děsivě. Napůl zborcená střecha, rozbité tabulky skel, ulomené okenice, vyvrácené dveře...

Společenstvo světla

Do lovu bobříků se v posledním kole přidala slečna Kenna a rozhodla se ulovit bobříka volnosti. Vítáme ji mezi řadou lovců a doufáme, že v budoucnosti se k lovu vrátí a uloví i zbývající bobříky. -*- Mohutné zdobené dřevěné dveře se otevřely a my společně i s několika strážci, jenž nás sem dovedli, vstoupili do základny Společenstva Světla. Bylo obrovské a vypadalo to, že je tam nejspíš pěkný zmatek, protože všude okolo nás pobíhala spousta lidí, pokřikovali na sebe a kamsi pospíchali. Ostražitě jsem se rozhlížela po neznámém místě, než mě z mého přemýšlení o tom, kolik se zde nachází dveří a oken pro případ útěku, vytrhla neznámá žena oděná v bílých obyčejných šatech, přes které měla přehozený plášť ve světle žluté barvě s jemnými stříbrnými ozdobami a přes...

Netradiční dekorace

Někdo si bobříka sta chvil ulovil hned v začátku. Slečna Indris si jej ale nechala na konec a sepsala pro něj rovnou doubble drabble. -*- „Salát je připravený, dárky jsou zabalené, stůl nachystaný. Já teď půjdu s Moničkou na procházku a ty zatím ozdob stromeček. Vrátíme se asi za dvě hodiny, to by ti mělo stačit,“ instruovala mě žena. Stromeček. Proboha. V mé mysli se mi nejasně začínaly vybavovat vzpomínky, že jsem měl letos koupi stromku na starosti já. A byl jsem si jistý, že jsem na to zapomněl. „Ehm, miláčku? Já se obávám, že žádný stromek nemáme. Asi jsem ho zapomněl koupit.“ Hlas mé ženy najednou začal připomínat Fúrii. „Tak se okamžitě seber a nějaký stromek přines. Přeci nemůžeme mít Vánoce bez stromečku, když máme malé dítě. Tak to dopadá, když se něco...

Lék pro královnu

Jak již název napovídá, příběh pana Connora pro bobříka cizích světů, v tomto příběhu se král pokusí sehnat lék pro královnu. Zda uspěje či nikoliv, to se dozvíte jedině, když si najdete čas na čtení. -*- Černo, celé království se odělo do smuteční barvy. Královská rodina truchlí, královnu sužují bolesti, pomalu umírá. Zoufalý král nechal vyhlásit po celém království smutek a nakázal všem čarodějům, doktorům a vědmám, aby se dostavili na hrad a léčili jeho ženu, nebo budou nelítostně popraveni. Nespočet nedobrovolně přitáhnutých zachránců navštívilo hrad, ale nikomu se nepodařilo přijít na to, co královnu trápí. Během jednoho chladného večera navštívila krále mocná čarodějnice Eura. „Králi jeden bláznivý, mlč, neplýtvej slovy, jenom poslouchej. Chceš-li svou ženu...