Hérostratos (jednoaktovka)

Bobřík volnosti v podání pana Nebelbracha vás vezme na divadelní představení. Přejeme příjemný zážitek.

-*-

 

Chudý příbytek antického studenta v Efezu. V rohu hoří v krbu oheň. U zdi na rohožce leží Hérostratos, zacpává si uši a převaluje se.

Dav zpoza okna (vykřikuje opakovaně po celou dobu trvání hry): „Velká je efezská Artemis!“

Vejde Kněz.

Kněz: „Probuď se a vstávej, Hérostrate, mám s tebou řeč.“

Hérostratos: „S buzením se nemusíš obtěžovat, v tom křiku se nedá spát. A mluvit se mnou můžeš, i když budu ležet. Pokud tě bude slyšet.“

Kněz: „Posílá mě za tebou městská rada.“

Hérostratos: „Dělá si poslíčka z kněze?“

Kněz: „Nebuď drzý. Bez městské rady a jejího příspěvku bychom chrám nikdy nepostavili. Však ho obdivují všude, už ho nazvali divem světa. Celých sto dvacet pět sloupů. Socha bohyně zdobená drahokamy, zlatem, stříbrem. Jinak vše z mramoru. A ta výzdoba! Kde bychom na to my, chudí kněží, vzali?“

Hérostratos: „Chudí? Ty sám vlastníš víc polí…“

Kněz (mávne rukou): „Nezdržujme se detaily. Proč mě rada posílá. Vedeš pobuřující řeči proti chrámu. Chceš omezovat jeho provoz.“

Hérostratos: „Tak si zkus bydlet v sousedství Artemisionu.“

Kněz: „Proč bych to dělal?“

Hérostratos: „Poznal bys, jaké to je. Ten dav tu řve pořád. Samí výletníci, z celého Řecka i ze zámoří. Po cestě si tu v bufetech kupují víno a pak ožralí halekají.“

Kněz: „Projevování úcty bohyni není halekání. Velká je efezská Artemis.“

Hérostratos: „Protože městská rada zaplatila její velkou sochu a teď z toho má zisky. Ale žít se tu nedá!“

Kněz: „Tak se přestěhuj někam jinam.“

Hérostratos: „Tady je to nejlevnější. Já nemám víc polí než…“

Kněz: „Nezdržujme se detaily. Městská rada ti může opatřit nové bydlení.“

Hérostratos: „To má být úplatek?“

Kněz: „Pomoc chudému.“

Hérostratos: „A co ti ostatní, kteří tu bydlí.“

Kněz: „Nezdržujme se detaily. Sám si budeš moci vybrat, kde bys chtěl bydlet.“

Hérostratos: „Jenže to mě neochrání před nemocemi, které nám sem turisté zavlékají.“

Kněz: „Díky penězům, které tu utratí, máme nejlepší zdravotní péči v celém Řecku.“

Hérostratos: „A před kriminalitou.“

Kněz: „Kdo se modlí, toho bohyně ochrání. Podívej, sám přece víš, že v chrámu také uchováváme vzácné rukopisy, třeba Hérakleitovu knihu. Jsi student, kde jinde bys měl k dispozici takové zdroje?“

Hérostratos: „Jenže se v tom hluku nedají studovat. A modlit se tam v klidu také nejde. Chrám je dnes největší obchodní dům v celém Řecku, vyrovná se mu jen Apollonův chrám v Delfách.“

Kněz: „Z něčeho musíme provoz chrámu financovat, z obchodní daně se platí opravy. Podívej, já ti rozumím, mám porozumění pro mladé lidi. Někde si musíte vybít svou energii, a když bohužel zrovna nejsme ve válce, a nemůžete bojovat, pletete se do politiky. Ale uvaž. Co bychom podle tebe měli dělat. Zavřít krám? Teda chrám?“

Hérostratos: „A proč ne?“

Kněz: „Ten tvůj radikalismus. Víš, kolik lidí by přišlo o práci? A městská kasa o příjem?“

Hérostratos: „Nepatří všechny ty bufety s vínem…“

Kněz: „Nezdržujme se detaily. Když to s tebou nejde po dobrém… Pokud nenecháš své agitace, chrám na sedm dní zavřeme a rozhlásíme, že kvůli tobě. Snížíme platy všem městským zaměstnancům, totiž těm, které nepropustíme. Zapíšeš se do historie jako člověk, který chtěl zničit Efez.“

Hérostratos: „Nestojím o slávu…“

Kněz: „Ale všichni se dozvědí, že ano.“

Hérostratos: „…a nechci zničit Efez, chci se jen vyspat!“

Kněz: „Také bys mohl spát ve vězení, rozmysli si to.“

Kněz odejde. Hérostratos chodí po pokoji. Pak se zastaví před krbem.

Hérostratos: „Ale co, když se mám zapsat do historie, tak pořádně.“

Uchopí hořící poleno a vyběhne ven.

Po chvíli umlká skandování Davu za okny a místo něj se ozvou zděšené výkřiky.