Poslední den
I slečna Vilja dokázala ulovit všech třináct bobříků za pomoci bonusového kola. Posledním bobříkem, který jí scházel do sbírky, byl bobřík smíchu. -*- Podzim přišel brzy, koncem srpna začalo pršet, ochladilo se a teploty už se znovu výš nevyšplhaly, takže ačkoliv jindy v září bývá teplo, tento rok jsme se ráno co ráno budili do mlhy a pošmourna. Ale v podstatě se víc neochlazovalo, týden za týdnem, měsíc za měsícem jsme měli stále stejné počasí. To vyprávím proto, abyste měli představu, jak mě překvapilo, když jsem se jednoho rána probudila, vykoukla z okna a tam viděla jen bílo. Přes noc se bez varování prudce ochladilo a napadl sníh. Bylo to nádherné a já se opravdu moc těšila, až bude po vyučování a budu si moci jít ven užívat sněhu. Moc ráda stavím sněhuláky...
Hvězdná bobří brána
Bonusové kolo, díky kterému se stala úspěšnou lovkyní, využila slečna Petromila na opakovaný pokus o ulovení bobříka budoucích dnů. -*- Tak, jako žijí v mudlovském světě bobři evropští nebo třeba bobři kanadští, jsou bobři i kouzelničtí. A na jednu takovou kouzelnickou rodinku se půjdeme společně podívat. Daleko za naším hradem, za bobřími kopci a lesy, žijí kouzelné bobří rodiny. Jsou hodně plaché. Neznáme jejich přesné počty, ani stavy, nevíme o nich téměř nic. A to je dobře, zůstávají schovaní a nerušení. Mohou žít v poklidu, bez ohrožení. Ale já se za nimi vypravila, měla jsem štěstí, něco se mi podařilo zjistit a přináším vám o nich příběh. V jednom lese, u krásné řeky, žila bobří rodina. Jako každá jinákouzelnická. Uměli kouzlit, využívat fantastická...
Hérostratos (jednoaktovka)
Bobřík volnosti v podání pana Nebelbracha vás vezme na divadelní představení. Přejeme příjemný zážitek. -*- Chudý příbytek antického studenta v Efezu. V rohu hoří v krbu oheň. U zdi na rohožce leží Hérostratos, zacpává si uši a převaluje se. Dav zpoza okna (vykřikuje opakovaně po celou dobu trvání hry): „Velká je efezská Artemis!“ Vejde Kněz. Kněz: „Probuď se a vstávej, Hérostrate, mám s tebou řeč.“ Hérostratos: „S buzením se nemusíš obtěžovat, v tom křiku se nedá spát. A mluvit se mnou můžeš, i když budu ležet. Pokud tě bude slyšet.“ Kněz: „Posílá mě za tebou městská rada.“ Hérostratos: „Dělá si poslíčka z kněze?“ Kněz: „Nebuď drzý. Bez městské rady a jejího příspěvku bychom chrám nikdy nepostavili. Však ho obdivují všude, už ho nazvali divem světa. Celých sto...
Poslední z draků
Být posledním z draků není žádná sranda. O tom vás přesvědčí i příběh slečny Newiky pro bobříka volnosti. -*- Oblohou se přehnala stvůra. Krajina se pod jejím stínem měnila v ohořelou pustinu a ti, kteří spasili své duše po spatření příšery, nebyli schopni promluvit. Strach se šířil krajinou jako temná mračna a halil království do černých barev. Lidé se skrývali ve svých domovech, ale ani tam si nepřišli v bezpečí, neboť šly zkazky, že netvor během jediného mrknutí oka proměnil celou vesnici v popel. Vládce země i jeho rádcové usilovně pátrali po urozeném hrdinovi, který by je byl ochoten draka zbavit a v boji riskovat svůj život. Nikdo neměl tušení o tom, že ačkoliv se drak nad královstvím pohybuje, zatím se neodvážil ulovit jediný kus dobytka. I kdyby největším...
Zamyšlení
K bobříkovi volnosti se hodí jakýkoliv žánr. A tak jej slečna Petromila ulovila na krátké zamyšlení se. -*- Sedíš pod Vrbou. Posledních pár lístků šumí ti nad hlavou. Postupně mění barvy a snášejí se k zemi. A já je sbírám. V každém z nich vidím jeden bobří příběh. Příběhy, co píše sám život. Příběhy psané srdcem, příběhy o bobřích přátelstvích. Jsem ráda, že jsem se klání zúčastnila. Naučila jsem se mnohé. Trochu laskavosti, špetku trpělivosti, něco málo z přírody, kapku bobřího smyslu pro humor ale hlavně jsem se seznámila. S Paní vrbou, madam Eillen a s bobry. Seznámení je to věru životní. Moudrá Vrba mne naučila klidu. Madam zase smíchu a kluci bobři? Těch bylo třináct. S prvním bobrem jsem se od srdce zasmála, když jsme nemohli odtrhnout zuby od dřeva. S...
Kámoš
Už jste slyšeli o tom baráku, co v něm mizí lidi? Ne?! Slečna Mia vám i bobříkovi městských legend vše poví… -*- Letní den pozvolna končil. Leželi jsme v trávě kousek od cesty, kola opřená o kmen lípy, v jejímž stínu jsme oba oddechovali. Akrobacie na kolech nás zmohla, všechny ty stoje na řídítkách, skoky a lety… V Alešově opáleném obličeji bylo vidět naprosté uspokojení nad svým výkonem, cumlal v puse jakousi trávu a pobrukoval si nějakou veselou písničku. „Brácha říkal, že tam mizej lidi,“ vypadlo z něj náhle. Podvečerní idylka náhle pominula. „Cože?“ „V tom baráku přece,“ pokynul hlavou směrem k barabizně na konci ulice. Dvouposchoďový dům vypadal už od pohledu děsivě. Napůl zborcená střecha, rozbité tabulky skel, ulomené okenice, vyvrácené dveře...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
