Ty a já

Ty a já

Vítáme další autorku u dlouhodobého lovu bobříků a gratulujeme k ulovení bobříka velkých citů.

 

-*-

Se slzami v očích se dívám na nebe, které je plné hvězd. Vzpomínky mi jen prolétávají hlavou jako splašené a jen přemýšlím, čím a proč jsem si to zasloužila. Nebyla jsem dost dobrá? Nevím. Ale jedna vzpomínka mi v hlavě zůstane napořád. Nechci říkat “pamatuješ“, ale když den se s nocí střídá a já v hlavě mám jen to, tak si nemůžu pomoct a nechci ani zapomenout.

Byli jsme spolu jako jedna duše rozdělená ve dvou tělech. Po našem prvním rande jsme oba dva věděli, že spolu chceme zůstat navždy. I když jsme mladí a nezkušení, proč ale nemůžeme pokračovat v tom, co bylo? Odpověď oba dva známe. Nechtěl jsi. Když jsi to ale nechtěl, tak proč jsme spolu plánovali budoucnost?

Náš příběh má několik začátků a taky několik konců. Jak jsme se poznali, to asi víš. Sice jsem tě viděla v tu dobu jen párkrát za týden, ale vždy jsi ve mně zanechal díru. Vždy větší a větší. Díru, která se mi hojila více než půlrok. A když už jsem zapomněla, tak jsi znova přišel a rozbil mě znovu. A takto to bylo tři měsíce a další dva roky dále.

Dávala jsem ti jen další šance, ale ty jsi mě měl jako hračku. Pamatuješ na to, jak ses mě jednou zeptal na “tu“ otázku? Myslím, že každý zná mou odpověď. Ale oba dva víme, že to nedopadlo dobře. Proč jsi dělal to, co jsi dělal? Sám nevíš. Ale já to taktéž nevím.

Kdyby to bylo jednou, tak by se s tím dalo něco udělat. Jenže už nejde. Jednou ti to nestačilo. Dvakrát taky ne. Nechci to ani počítat, jelikož to furt bolí. To, že sis to uvědomil až později je sice super, ale nenavrátí mi to ty probrečené dny a noci. Ty špatné psychické stavy co jsi mi způsobil a ten čas mi to taky nevrátí. Pochop to, že i když jsi mi řekl jedno „Omlouvám se,“ tak to není dost. Ztratil jsi veškerou mojí důvěru.

A především jsi ztratil člověka, co za tebou stál v dobrém i ve zlém. Co ti pomáhal, když bylo třeba. Nevyčítám ti to všechno. Nejsem na tebe naštvaná, jenom smutná z toho, že sis po půl roce uvědomil, co chceš. Je mi to líto, ale takto to nejde.

Už jsem ti dala šanci tolikrát, že už jsem z tebe tak zoufalá, že nevím co dál. Nejlepší by bylo, abychom začali oba dva znovu. Každý sám. Moje důvěra vůči tobě zkrachovala. Pokud ještě někdy přijde ten čas, kdy se mě znovu zeptáš “Vezmeš si mě?“ tak ti nechci ublížit, ale odpověď nebude taková, jakou jsi očekával.

Prosím, zamysli se nad tím, co chceš, jelikož pokud budeš furt takto někomu ubližovat…to si doplň sám.

S pozdravem

Tváprvníaposlední
NR

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *