O smutné škrkně
Pojďte se posadit ke slečně Simelii a spolu s bobříkem spánku si vychutnejte pohádku O smutné škrně. -*- Žila, byla jedna škrkna, která se světem protloukala jako sirotek. Co je to zlobení vůbec netušila a tak se všem snažila pomáhat. Přišla k první kouzelnické rodině, zaklepala na dveře a jen co jí uviděli obyvatelé, tak jí zavřeli před nosem. Škrknička trochu posmutněla, ale šla to zkoušet dál. Zaklepala tedy na další dveře a chování obyvatel bylo podobné. Tentokrát však odcházela pokropená špinavou vodou. Zkusila to tedy i potřetí, ale jen co zaklepala, už jí hnali koštětem pryč. Škrknička se smutně sunula světem a pomalu upadala na mysli. Nevěděla, kam se má vydat, a vůbec netušila, proč se k ní kouzelníci takto chovají, vždyť jim nic neprovedla. Jelikož byla...
Snový klam
I slečnu Miru lov bobříků chytl a jako svého druhého bobříka si ulovila bobříka veršů. -*- Stěny kolem mě se třpytí, v mých uších šumí vody hlas. Shlížím na jeskynní kras zasypán plátky lučního kvítí. A vprostřed té nevídané jeskyně strom ladný jako stéblo trávy tyčí se, pod jeho větvemi stádo koní se pase. Na hřbetě koně pak – překrásná jezdkyně. Dělám krok blíž, ona však dál se zdá, vesele zahvízdá a není jí již. Tak běžím ke stromu, dech sotva popadám, škobrtám, kořen za kořenem míjím, vyhýbám se jim, jak jedovatým zmijím, a na zem, již bez dechu, znaveně...
Ledové fraktály
Mezi dlouhodobé lovce je mi ctí přivítat i novou studentku našeho hradu, slečnu Rogerinu Rettu Maylor, která si za svého prvního bobříka vybrala bobříka sta chvil. -*- Ruku mám před sebou, do dlaně mi něžně dopadají bílé vločky a téměř nedýchám. Pozoruji je a studuji, každá je jiná. Marně se snažím vymyslet, jak příroda dokáže vytvořit něco tak dokonalého. Vločky vypadají jako malé ledové fraktály, znamenající v tomto případě krásu okamžiku. Za chvíli je to jen voda.
Rok v haiku
Slečna Simelie se do lovu obula a již druhý měsíc loví bobříky, co jí Vrba dovolí. Za svého čtvrtého si zvolila bobříka Tajemných dálek! -*- Leden Mrazivé větryProfoukly teplý kabátKlepu se zimou Únor Závěje sněhuZtěžují mi chozeníJá brodím se dál Březen Veliká bouřkaHlásí příchod dopředuStrachy se klepu Duben Teplý to deštíkKropí města a poleBude úroda Květen Sladký polibekPod třešní dnes dostanuJsem milovaná Červen Příroda pučíAlergikům teče nosTiše se směju Červenec Úmorná vedraU vody je zas plnoVšichni se potí Srpen Dovolené kusZa chvíli je za námiTiše naříkám Září Je to tu už zasPovinnosti volajíPráce nepočká Říjen Víno uzráloBrigádníků je třebaSklízet se musí Listopad Listy padajíBarvami dnes nešetříUž prší nám zas Prosinec Vánoce blízkoRodina...
Všude byl led
Vítáme u dlouhodobého lovu literárních bobříků novou autorku – slečnu Miru Jay Michaels, která si jako první ho ulovila bobříka sta chvil! -*- Všude byl led. Třpytil se jako noční obloha. Ta, která se na něm tak krásně odrážela. Vprostřed zamrzlého jezera byl odraz měsíce, hvězdy všude kolem něj. Lehký vánek vozil drobné vločky vzduchem. Zuřivě bušil na zamrzlou hladinu, chlad pronikal do nejzazších koutů jeho bytí. Všude byla tma. Všude byl led.
Nespokojenost
Slečna Simelie se do lovu opřela a podařilo se jí ulovit v pořadí již třetího bobříka, a to bobříka veršů. My ji gratulujeme a přejeme, ať jí jde lov stále krásně od ruky. -*- Já sním o dalekých světech, do kterých jsem nezavítal, ač jsem toto dříve odmítal, chtěl bych se vydat po výletech. Ve své hlavě vidím krajinku, kde vítr šeptá svou píseň, a já cítím mírnou tíseň, že nedostává se mi odpočinku. Sním o dni slunečném, kdy strasti odplouvají pryč, toť k mému klidu klíč, zde jsem na místě bezpečném. Rád bych byl dál zamyšlený, neb času již víc nemám, nespokojeně jen zasténám, z tohoto světa jsem tak...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
