Děsivé vyprávění
Slečna Elizabeth Katherine Arlenová má pro vás připravené opravdu děsivé vyprávění! I bobřík strachu se celý klepal, když jej poslouchal. -*- Přišel sám. Nabídl mi dobrý námět na knihu. Má studnice nápadů byla vyčerpána a múza ne a ne přijít. Měl jsem spisovatelskou krizi, však to znáte. To byl důvod, proč jsem neváhal a nabídku přijal. Přeci jen buď mi dá materiál, který bude úžasný, nebo jen ztratím jeden den koukáním na prázdné stránky mé nové knihy. Konečně přišel, pobídl jsem ho, aby se usadil a vše mi řekl. Neváhal ani chvilku a pustil se do vyprávění. Takže chceš vědět vše? Dobře… Vše to začalo po smrti mého otce. Byl jsem jediný právoplatný dědic. Sice mám staršího bratra, ale toho se otec zřekl. Nesplňoval jeho ideály. Chtěl, abychom šli v jeho stopách,...
Deštěm a městem
Bobřík toulavých bod od slečny Viljy je příběh o odvážné Anice a jejím zapomnětlivém tatínkovi. -*- Anika stála před budovou městského bazénu, na zádech měla batůžek s věcmi na plavání, které si dala vzorně do sáčku, aby jí nic nezmáčely, a dívala se do deště. Nevěděla, kolik je hodin, ale byla si jistá, že tu na tatínka čeká už hrozně dlouho. Taky si byla poměrně jistá, že na ni tatínek zase zapomněl. Skoro pokaždé, když ji měl po plavání vyzvedávat taťka, přijel pozdě, pořád se omlouval a cestou domů se s ní stavil v cukrárně, kde jí koupil zmrzlinový pohár. Anika se na něj za to nezlobila, vždycky byl takový a často to byla docela legrace. Inu, tátu přece znala celý svůj strašně dlouhý život, tak dlouhý, že ještě neuměla hodiny, protože to se naučí až ve...
Bobří pohádka
Bobříka spánku a hezky ve formě básně pro vás ulovila slečna Petromila Nivalis. -*- Povím vám pohádku, o bobřím mláďátku. Co nechtělo spát, chtělo si jen hrát. Hračky rozházené všude, mládě neposedné, co z tebe jen bude! Nechce se ti spát, nemůžeš si jen hrát! Bobřík však víc a víc, utíká do světa, kde je hra a smích. A co dělám já? Smí být to, co je zábavné, na chvíli i nesprávné? Vyměním smích a zářící bobří očka? Nepořádek přece počká, půjdeme si hrát, bobříku, už nemusíš spát. Chci, abys byl spokojený jen, jednoduše a prostě, každičký den. Zítřku nechme povinnosti, užijme si nevinnosti. Vždyť žijeme ve společnosti, kde smích se stává minulostí. Bobřík usnul tamhle v koutku, jak mávnutím vrbového proutku. Zapomeň teď na starosti, slzy jsou už...
V hlavě
Pojďte vstoupit do cizích světů s bobříkem a slečnou Mayou Prinz. -*- Nabodla jsem kus slaniny na vidličku a vložila ji do úst. Žvýkala jsem pomalu a pečlivě, snažila jsem se přitom zpracovat události posledních několika dnů. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že se tohle všechno skutečně stalo. Odjezd na Akademii byl to nejmenší. S tím jsem počítala. O tom jsem věděla. Předpokládala jsem to dlouho předtím, než se o tom tetička vůbec zmínila – bylo zřejmé, že netuší, co si se mnou počíst; ostatně jsem to nevěděla ani já sama. Obě jsme doufaly, že na Akademii ovládnu, co umím, ačkoli jsme každá doufala v trochu jiný výsledek. Ale ten zbytek… Očima jsem krátce zalétla k zachmuřenému muži o několik stolů dál. Ví o tom on vůbec? Přišlo mi, že ani neuznává mou existenci…...
Všechno špatně
Jak už nadpis napovídá, příběh slečny Miy byl sepsán pro bobříka strachu… -*- Černota by se v těchto místech dala krájet. Elektrické lampy tu stojí dost nahodile, navíc vypadají značně zastarale a vydávají jen tlumené světlo. Mezi jednotlivými svítidly se tak dostávám do míst, kde si stěží vidím na špičku nosu. Tato část hřbitova je méně udržovaná, chodníčky zarostené trávou, dosahuje mi po kolena. Všechno tu vypadá tak děsivě. Náhrobky. Obrysy hrobů. Pokroucené sochy. Neměla jsem sem chodit. Byl to hloupý nápad. Rozhodně jsem tu neměla chodit sama. Mám nepříjemný pocit kolem žaludku a to nevěští nic dobrého. Pokaždé, když mě přepadne tento pocit, dopadne to špatně. Tak rychle, zařídím, co je potřeba a vypadnu odtud. Baterka se mi v ruce chvěje, pak párkrát...
Studentská rapsodie
Slečna Vilja Carrie Dechant spolu s bobříkem veršů vám připomenou, že student, ten těžký život má… -*- Profesor neví, jak těžký život student má. Student strachem třese se, co zase vyfasuje, a jen tápe, kdy s úkoly všemi se popasuje, když profesor mu další práci za úkol nakládá. Každý prvák dobře ví, že předměty jsou důležité, nejlepším jsou způsobem, jak znalost procvičit, jak v učení nepolevit a schopnosti své vylepšit, že vědomosti nad zlato jsou a úlohy zapeklité. Však kdo by z toho neměl krutý bolehlav, když stále nějaký ten hotový úkol schází, když je jen práce a úleva stále nepřichází, když Nebelvír musí zvládat co Bystrohlav. Vědomostí totiž na světě je příliš mnoho, by do dětské hlavičky pohodlně vešly se. Mají-li všechny úkoly nějak zvládnout se,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
