K noze!
Bobříka strachu jen tak nic nevyděsí. Ale příběh slečny Klotyldy mu naježil chloupky na těle a doporučuje, aby jej četli čtenáři starší dvanácti let. -*- Nela si do drobného batůžku sbalila menší lahev s vodou a cestovní misku, naplnila si kapsu pamlsky a popadla vodítko. V té chvíli se bytem ozval charakteristický dusot a záhy stál Maxim, její kříženec teriéra, vedle Nely. Nela se, stejně jako mnohdy jindy, neubránila zasmání. Maxim byl prostě vždycky plný energie, i když zrovna spal, i když třeba zrovna přišel z dlouhé procházky, i když strávil hodinu hraním si s jinými psy. Právě dovádění s dalšími psy ho mělo za chvíli čekat. Když Nela před rokem zjistila, že se v nedalekém parku vždy ve čtyři odpoledne...
Tropický nápoj
Máte rádi tropické nápoje? Po příběhu pana Connora pro bobříka volnosti si možná od nich na chvíli dáte pozor. A nebo budete minimálně sledovat jejich přípravu ostřížím zrakem -*- Žhavé slunce silně praží a na Jane zrovna přišla ukrutná touha po pití. Vstala z lehátka a zamířila si to přímo do kuchyně k lednici. Natáhla ruku pro nápoj, ale zarazila se při pohledu na lísteček s poznámkou. Poznámka, která ji varovala, aby pití nepila, však nebyla překážkou a tak Jane klidně pokračovala v přivlastňování drinku. Přiložila nápoj k nosu a mírně přičichla. Voněl svěže a tropicky, to bude dobrota. Jane usrkla a rázem pocítila nečekané změny. Ihned viděla svět barevněji! V parném létě se začali potulovat po kuchyni tučňáci, duha se koupala v bazénu. On tam ten lísteček...
O mizejících dětech
Příběh o mizejících dětech z pera slečny Beteramis bobříka městských legend až vystrašil. Doporučuje tak příběh číst osobám starším 12 let. -*- Příběh, který budu vyprávět, zná každý obyvatel našeho města. Neodehrál se zase tak dávno, prý někdy „na začátku sedmdesátých let“. Od té doby ale bylo každé dítě vychováváno s tím, aby si dávalo pozor na odlehlá místa bývalých kasáren za městem. A hlavně potom, což všichni rodiče zdůrazňovali především, aby nikdy nikam nechodilo s nikým cizím. Já sama i všichni moji sourozenci jsme tuto výstrahu slyšeli nesčetněkrát, stejně tak naši kamarádi či spolužáci. Příběh je navíc vyprávěn až do dnešních dnů, ač od doby, kdy se v našem městě ztrácely děti, uběhlo již bezmála padesát let… Říkám děti, ale...
Tulák
Další toulavý kocour pro bobříka toulavých bot. Tentokrát však příběh o Tulákovi z pera slečny Newiky. -*- Jsem Tulák, ale abych byl upřímný, jsem i tulák. Toulavý kocour. Tulákem mne ale nazval zatím každý člověk, kterého jsem potkal, a že jich bylo mnoho. Vyrůstal jsem v malé vesnici, pod dětskou skákací trampolínou. Stejně jako sourozenci jsem se v jejím okolí naučil lovit myši, vykračovat si po střechách, kvílet na měsíc, prát se, pečovat o svůj sametový kožíšek… znáte to, všechny ty důležité kočičí věci. Když jsem trochu vyrostl, vydával jsem se na vlastní tlapku na výpravy po celé vsi. Obdivoval jsem červené taškové střechy, zdi porostlé psím vínem, ozdobená okna s muškáty v květináčích, udržované...
Zrzek průzkumník
Slečna Cesmína si pro bobříka toulavých bot připravila báseň o malém zvídavém kocourkovi. Snad se vám bude líbit tak jako bobříkovi. -*- Malý kocourek zrzavý,je pěkně zvědavý,svět kolem prozkoumává,ocáskem přitom mává. Kočka ho bedlivě hlídá,Zrzek se na ptáčka dívá,všechno ho zajímá,šelma v něm dřímá. Jednou se na zahradu vydal,velký pes za ním rychle utíkal,Zrzek na strom vylezl,jazyk na hafana vyplázl. Když pes někam odběhnul,Zrzek se boudě vyhnul,barevné záhony prozkoumal,potřebu pod růží vykonal. Všechno je tady nové,působí to jako snové,kocourek vše očichává,smysly lovce pozor dává. Žlutý motýl ho zaujal,dlouho za ním utíkal,okolí se rychle změnilo,kotě se asi ztratilo. Zrzek se rozhlížel,maminku vyhlížel,kam se má vydat,už nechtěl cestovat. V trávě...
Poslední stříbrný
Vstupte do světa pana Alexe, který vás i bobříka cizích světů seznámí s rasou Rientů a dobou jejich občanské války. -*- Tisdan se skláněl nad jezírkem a prohlížel si svou stříbrnou kůži. Bylo pro něj složité pochopit, že se kvůli ní musí schovávat. „Ne, to není kvůli barvě kůže,“ mumlal si pro sebe. Bylo to kvůli něčemu jinému. Síla se začala ztrácet už desítky let zpátky, ale jen postupně, že to skoro nikdo nepozoroval. Jenže dnes už to cítil každý, ať byl jeho talent sebemenší. Tisdan natáhl ruku dlaní dolů nad hladinu a začal hýbat prsty. Voda se čeřila, tvořily se na ní vlnky, větší a větší, až se mu povedlo vytvořit jednu velkou vlnu a vyslat ji na protější břeh. Všiml si, že mu mezi prsty zůstala trocha krve a zkusil...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
