První sníh
Mohlo by se zdát, že bobříka sta chvil už každý ulovil, ale slečna Beteramis si jej schovala a k lovu se dostala až v desátém kole. -*- Stála a hleděla k nebesům. Byla celá bledá a lehce se třásla zimou. Chybělo jí slunce. Vráska na čele prozrazovala, že si dělá starosti. Upřeně sledovala mračna, prosila je svým p ohledem, aby ještě vydržela tu chladnou tíhu. Ještě nesmí začít sněžit.Za sebou ucítila pohyb. A potom teplo. Byl to on, přišel pro ni. Ruka na rameni, láska v očích. Pojď, musíme zavřít dveře a ucpat je mechem, je čas. „Třeba ještě nebude sněžit,“ zašeptala. Ale věděla, že je to jen velké přání. Jejich dcerka každopádně teplo potřebuje. Většina víl, které se narodí až na podzim, první zimu nepřežije. Mráz jim vysává život z těla a sníh odnáší jejich...
Kafe v pět
Vstupte spolu s panem Alexem a bobříkem cizích světů do Brány třináct. A na cestu si nezapomeňte vzít termo hrnek s kávou. -*- Protentokrát Šimon změnil postup a osobně se neukázal. Vzkaz na jasně žlutém papírku nechal přilepený kouskem lepicí pásky na skříni v mém pokoji. Ani se mi nechtělo domýšlet, jak se dostal dovnitř, a pro jistotu jsem zavřela okno. Na lístečku stálo: Dnes je čas na nejtěžší zkoušku. V pět hodin tě budu očekávat v kavárně Dreia Mister. Dáme si nejlepší kafe, jaké jsi kdy pila. Přijď včas. Měj otevřenou mysl a zapomeň na předsudky. Brána třináct. Po přečtení posledních dvou slov ve mně hrklo. Bezdůvodně se mi roztřásly ruce. Strhla jsem papírek ze skříně a vzkaz znovu a znovu pročítala. Matně jsem si vzpomínala, že třináctá Brána je opravdu...
K noze!
Bobříka strachu jen tak nic nevyděsí. Ale příběh slečny Klotyldy mu naježil chloupky na těle a doporučuje, aby jej četli čtenáři starší dvanácti let. -*- Nela si do drobného batůžku sbalila menší lahev s vodou a cestovní misku, naplnila si kapsu pamlsky a popadla vodítko. V té chvíli se bytem ozval charakteristický dusot a záhy stál Maxim, její kříženec teriéra, vedle Nely. Nela se, stejně jako mnohdy jindy, neubránila zasmání. Maxim byl prostě vždycky plný energie, i když zrovna spal, i když třeba zrovna přišel z dlouhé procházky, i když strávil hodinu hraním si s jinými psy. Právě dovádění s dalšími psy ho mělo za chvíli čekat. Když Nela před rokem zjistila, že se v nedalekém parku vždy ve čtyři odpoledne...
Tropický nápoj
Máte rádi tropické nápoje? Po příběhu pana Connora pro bobříka volnosti si možná od nich na chvíli dáte pozor. A nebo budete minimálně sledovat jejich přípravu ostřížím zrakem -*- Žhavé slunce silně praží a na Jane zrovna přišla ukrutná touha po pití. Vstala z lehátka a zamířila si to přímo do kuchyně k lednici. Natáhla ruku pro nápoj, ale zarazila se při pohledu na lísteček s poznámkou. Poznámka, která ji varovala, aby pití nepila, však nebyla překážkou a tak Jane klidně pokračovala v přivlastňování drinku. Přiložila nápoj k nosu a mírně přičichla. Voněl svěže a tropicky, to bude dobrota. Jane usrkla a rázem pocítila nečekané změny. Ihned viděla svět barevněji! V parném létě se začali potulovat po kuchyni tučňáci, duha se koupala v bazénu. On tam ten lísteček...
O mizejících dětech
Příběh o mizejících dětech z pera slečny Beteramis bobříka městských legend až vystrašil. Doporučuje tak příběh číst osobám starším 12 let. -*- Příběh, který budu vyprávět, zná každý obyvatel našeho města. Neodehrál se zase tak dávno, prý někdy „na začátku sedmdesátých let“. Od té doby ale bylo každé dítě vychováváno s tím, aby si dávalo pozor na odlehlá místa bývalých kasáren za městem. A hlavně potom, což všichni rodiče zdůrazňovali především, aby nikdy nikam nechodilo s nikým cizím. Já sama i všichni moji sourozenci jsme tuto výstrahu slyšeli nesčetněkrát, stejně tak naši kamarádi či spolužáci. Příběh je navíc vyprávěn až do dnešních dnů, ač od doby, kdy se v našem městě ztrácely děti, uběhlo již bezmála padesát let… Říkám děti, ale...
Tulák
Další toulavý kocour pro bobříka toulavých bot. Tentokrát však příběh o Tulákovi z pera slečny Newiky. -*- Jsem Tulák, ale abych byl upřímný, jsem i tulák. Toulavý kocour. Tulákem mne ale nazval zatím každý člověk, kterého jsem potkal, a že jich bylo mnoho. Vyrůstal jsem v malé vesnici, pod dětskou skákací trampolínou. Stejně jako sourozenci jsem se v jejím okolí naučil lovit myši, vykračovat si po střechách, kvílet na měsíc, prát se, pečovat o svůj sametový kožíšek… znáte to, všechny ty důležité kočičí věci. Když jsem trochu vyrostl, vydával jsem se na vlastní tlapku na výpravy po celé vsi. Obdivoval jsem červené taškové střechy, zdi porostlé psím vínem, ozdobená okna s muškáty v květináčích, udržované...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
