Výlet
Bobříci mají rádi přírodu a svůj klid. Ale minimálně jednou tomu tak nebylo. Krátký příběh slečny Petromily pro bobříka toulavých bot vám vysvětlí, proč mají bobříci rádi klid. -*- Kousek za Prahou, směrem na sever, se rozkládá malé město. Je celé obklopené nádhernými a hustými lesy. A ano, hádáte správně! Žijí zde bobři. Spokojení, zdraví, dovádějící a šťastní. Každou neděli se vydávali na procházku. Jenomže lesy i chráněné parky už měli prozkoumané a tak se rozhodli pro výlet do města. Sbalili si svačinu a vyrazili. Vedeni zvědavostí a touze po dobrodružství, nenechali se odradit od nebezpečného výletu. Vábeni zvláštními, nikdy nepoznanými zvuky a pachy. Cesta probíhala celkem hladce. Bobři byli trochu nesví a nervózní, ale ve víru města bojovali vlastně...
Podivnost ve Vltavě
Bobřík městských legend si po přečtení příběhu slečny Newiky dal za cíl neprocházet se moc po březích Vltavy. Abyste pochopili proč, stačí se jen začíst. -*- Žilo to v kanálech. Tedy, alespoň tak mi to řekli. Ano, žilo. Až do těch přívalových dešťů v roce 2018, které z podzemí Prahy vypláchly nejednu podivnost. Ta věc byla ale zdaleka to nejzvláštnější, co tehdy poprvé, či po dlouhých letech spatřilo světlo světa. Teď to teda žije ve Vltavě. Myslím, že od té doby, protože od těch povodní, kdy si toho pár lidí všimlo jako siluety v zakalené vodě, bylo dlouho ticho po pěšině. Tohle léto se to ale nechalo zase spatřit. Bratr mojí kamarádky měl dostaveníčko na Náplavce. S tou slečnou se chvilku procházeli a pak jí navrhl projížďku na šlapadlech. Znáte to, horký den,...
Přítelkyně
Příběh pro bobříka cizích světů se ani nemusí odehrávat v cizím světě. Slečna Mia vám to lehce dokáže. -*- Stoupám do mírného svahu zahrady. Mraky nad hlavou mají temně ocelovou barvu. Na chvilku dostanu strach, že mi ty velké šedé hradby vody spadnou na hlavu. Vzduch je těžký a nepříjemně chladný. Všude je ticho. Okolní půda záhonků je zmrzlá a pokrytá špinavým sněhem. Kostry holých stromů vypadají smutně. Krmítko zavěšené na jednom z nich touží po společnosti ptáků. Ale nikde nikdo. Nohy jako z olova mě donesou až na houpačku. Usednu. Popadám dech. Ten výstup sem nahoru mě zmohl. Cítím tíhu na srdci i na duši. Tento čas je pro mě těžký. Hlavou se mi honí podivné myšlenky a v těle se mi usazuje vzrůstající neklid...
Proměny roku
U veršů zůstaneme nadále. Tentokrát se slečnou Indris a bobříkem tajemných dálek máte možnost číst haiku o proměnách roku. -*- leden Mrazem tvář rudne ze sněhu sochy staví skupina dětí. únor Zkoušky jsou tu zas je třeba napnout síly abys zvítězil. březen Jaro již vítá zpěv skřivanů v polích plný radosti. duben Slunce zakryje lehounká clona deště duha se zjeví. květen V sadu stromy květem bílým obalí polibek skrytý červen Děti radostně na prázdniny čekají škola je nudí. červenec Mořem omýván ztrácí se tvým očím břeh mušliček plný. srpen Pod strom se skloníš klobouček hnědý najdeš v mechu skrytý. září Školní zvon volá povinnosti hlas vstávání bolí. říjen Studené mlhy roh lovců a štěkot psů ticho přeruší. listopad Paletou barev listí stromů odívá jen na čas krátký....
Bobří den
Pojďte si s panem Connorem a bobříkem veršů užít krásný bobří den. -*- Když bobřík vstává, odlepuje hlavu od polštáře, pusinku dostane do tváře, venku obloha tmavá. Snídani rychle pojí, šálu okolo krku namotá, mámě pod nohy se zamotá, k bratrům se připojí. U jezera sedí, kouká na svůj odraz, tahá pilně za provaz, do krajiny hledí. Truhla na břehu leží, koukni, co v ní najdeš, kam se zvědavostí zajdeš, oč tady běží? Oči nevěřícně sledují, poklad našly drahý, pro dědictví zlatý, knihu pohádek objevují. Každý večer před spaním, knihu a brýle v ruce čtecí, Jeníček uteče před pecí, snům se takhle...
Sen
Na večer se hodí příběh pana Cinexe, který sepsal pro bobříka volnosti. I když… Takový sen by asi nikdo nechtěl mít… -*- V radosti a zároveň s pocitem smutku se probouzím po jedné z nejhorších nocí, co jsem kdy zažil. Kapka slzy, která právě vytekla z mého pravého oka, stéká pomalu po tváři. Ty sny. Ten jeden sen. Ta ironie života. Ta melancholická nálada vytvořená pouhým přeludem a výtvorem mojí vlastní fantazie. Nebo to snad není fantazie, ale jen trochu převrácená realita? V tom nejhlučnějším tichu slyším jen dopad slzy na prostěradlo. Jak ve mě může podvědomá kreativní tvorba mozku vyvolat emoce? Chce mi mozek něco naznačit? Nebo snad veškeré vize ve spánku v podobě snů nemá na svědomí moje hlava? Utřu slzu, a jako každé ráno si uvařím pořádně...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
