Bobří den
Pojďte si se slečnou Bibi a bobříkem veršů užít bobří den. Jsem Bobřík veršů a rýmy skládám rád,ať venku zuří bouře nebo slunce hřeje,ať za oknem jsou blesky nebo se dítě směje,za každého počasí jsem s rýmy kamarád. Pojď se mnou tlapku v ruce, já mám dobrý plán,proč mají se odpadky jen tak válet v prachu,my to spolu dokážeme, můj starý dobrý brachu,svět lepší uděláme, na to ti tlapku dám. Večer pak usedneme, budeme se hřát,s knížkou si užijeme otevřenou v klíně,světlušky budou nám svítit trochu líně,než na polštáři sen přijde se nám...
Podzim
O podzimu pro bobříka veršů básnila Keša z Borové. -*- Za okny prší Nebe je šedé Už podzim vede Barvami srší Barvami stromů Červená září V stromových tvářích A žlutá k tomu Později svítá Ráno už zebe Mrak skrývá nebe Dřív soumrak vítá Však slunce denní ještě má veto je babí léto tak špatně není Už brzy přijde Zas zima a mráz Leč slunce je v nás S jarem zas vyjde
Když ráno vstáváš
K obědu si můžete přečíst uloveného bobříka veršů od Kharianne Wolf. Snad další rána budou příjemnější. -*- Ranní slunce oblohu barví, mlha se pomalu zvedá. Noc už více spánku nedá, ručičky hodinek nezastaví. Postel vyhřátá pomalu chladne, jenom malý důlek v ní zbyl. Vybíráš si svůj dnešní styl, ač stejně v davu metra zapadne. Horká káva vůní plní spící byt, zatímco sprcha zas koupelnu párou. Horko z vody prochází tvou kapilárou, přesto větší zima ti už nemůže být. Žaludek příliš stažený snídani pustit do nitra nechce. Kéž by šlo ráno někdy lehce, den by nebyl po ránu zkažený. Poslední úpravy v chodbě před zrcadlem, Boty rebelsky vevnitř obuté, Tašky máš věcma nadmuté. Poslední pohled ven sklem za...
Vílí prach
V pátém kole bobřík veršů málem šokem omdlel. To, když mu slečna Newika naservírovala krásnou a neskonale dlouhou báseň. -*- Na mechu malinká víla si sedí Sedí vprostřed zeleného lesa Od ní vůkol píseň se nesa Zvědavě na svět okolní hledí Na mechu barvy nejdražších smaragdů Zpívá si, zpívá o matičce Zemi Nejkrásnější planetě mezi všemi Zpívá, jak by znala ji celou, opravdu Její slova nesou se pod klenbou z větvoví Pod klenbou korun statných stromů Oni a semínka? Dávno již tomu! Skřivánek zpívá s ní, tiše jí napoví Skřivánek postrčí píseň tu o světě Přírodu přenádhernou jistě chválí Z výše ji vídá – změnit téma však neotálí Zajímá se o lidi na velké modré planetě Skřivan, co na větvi sedává pod červánky Drobný krasavec notující v hávu peří Štěbetá víle a víla...
Podzimek
Prvním příspěvkem pátého kola lovu bobříků je báseň, kterou pro bobříka veršů sepsala slečna Mia Whitebear. -*- Léto pastelkovým šátkem mává mlhy přejí nám dobré raníčko zubaté začíná být sluníčko na louce usychá světlá tráva. Stromy oblečou barev plný háv list užije si bohatě zlato divé představení započato pestrý nebude už v zahradě páv. Miluju ty krásné podzimní dny zamotám se do pavoučích nití domov zkrášlí mi paleta kvítí k životu přivedu fantaskní sny. Na šedém nebi lítá živý drak skřítek na mě modrým očkem mrká liška dýňové kafíčko srká mým směrem míří veveruška prak. Žiju si naplno, do sytosti smát se chci celý ten podzimní čas klenotnici plnou budu mít krás a pryč zmizí všechny...
Mraky
Dalším z řady úspěšných lovců je pan James Kelly Johnson, který v druhém kole hravě zvládl ulovit bobříka veršů. -*- Mraky plynou, mraky jdou, do daleka putují, větry kruté zadují, temnou, temnou dálavou V bílém tichu zimy. V zlaté záři léta. Mrak za mrakem vzlétá. Věčný poutník s nimi. Věčnost sama, konce čas. V bílém tichu zimy, buďme mezi svými, zní poutníkův hlas Podzimu červeň krvavá. Zimy ticho bílé. Poutník usmívá se mile, zpoza mraků...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
