Vánoční studium
Zkouškové období je čas, který žádný ze studentů nemá moc v lásce. Slečna Indris navíc bobříkovi veršů v básni popsala, proč zkouškové období v zimním období je úplným zabijákem vánoční atmosféry. -*- Z nebe se sype sníh bílý. Své studium začínám, v duchu školu proklínám. Toužím po volné chvíli. Vánoce se kvapem blíží, čas rychle běží dál a dál, jakoby se mi jenom smál, že po uši tonu v potížích. Vyčítavě na mě hledí, model lebky prastaré, z ústavu půjčené, kde anatomii učí. Nad knihami sedím dál, mě žádná z koled netěší, nic mi náladu nezlepší. Cítím se tak hrozně...
Město a hory
Báseň pana Nebelbracha pro bobříka veršů velmi trefně popisuje aktuální dobu. A i vy budete určitě souhlasit, že lepší je trávit čas na horách, než ve městě. -*- Po pustých ulicích listy se honí, špinavé dláždění jenom déšť smáčí. Skryti za okny se válejí spáči, od slunce dělí je závěsů clony. Málokdy odvahu naleznou v sobě, obléknou kabáty, nasadí roušky, uvážou kolem hlav jistící proužky, najdou si v mobilu nejlepší spoje, výpravu podniknou v Kaufland či Tesco, aby si koupili potravin kupy. Potom zas skryjí se do své „chalupy“, úplně nervózní jak v vaně děcko. Uniknou covidu? Pustí si telku, ve zprávách zjistí, jak moc je nemocných, dumají o tom pak v bezesných nocích rádi, že nemusí být často venku. V Beskydech turisti na Lysou kráčí, derou se vzhůru a rum...
Bobří den
Pojďte si s panem Connorem a bobříkem veršů užít krásný bobří den. -*- Když bobřík vstává, odlepuje hlavu od polštáře, pusinku dostane do tváře, venku obloha tmavá. Snídani rychle pojí, šálu okolo krku namotá, mámě pod nohy se zamotá, k bratrům se připojí. U jezera sedí, kouká na svůj odraz, tahá pilně za provaz, do krajiny hledí. Truhla na břehu leží, koukni, co v ní najdeš, kam se zvědavostí zajdeš, oč tady běží? Oči nevěřícně sledují, poklad našly drahý, pro dědictví zlatý, knihu pohádek objevují. Každý večer před spaním, knihu a brýle v ruce čtecí, Jeníček uteče před pecí, snům se takhle...
Tadeášek
Pro bobříka veršů sepsala slečna Eame krásnou báseň o Tadeáškovi. Určitě si ji nenechte ujít. -*- Krásný den vám všem přeje, malý a milý kamarád náš, který se jmenuje Tadeáš, co se každý den jen směje. Zlobit umí, to je pravda, i přes to je to zlatíčko, rozzáří den jak sluníčko, proto ho mám tuze ráda. Kocourka zrzavého máme, Miky na něj voláme, když si s ním doma hrajeme, rozhodně ho nikomu nedáme. Je to Táďův kamarád, nedají bez sebe ani ránu, hlavně když lumpačí po ránu, učí se o něho i postarat. Syn je prostě šikulka, nikdo ho jen tak nenapálí, ani pokud byste si s ním hráli, brzy ho čeká i školka. Tam si kamarády najde, mnoho věcí se naučí, a bude mluvit souvislou řečí, tak snad nám to vše...
Život pod Vrbou
Deváté kolo lovu bobříků zahájila slečna Petromila, která sepsala báseň o životě pod naší milovanou vrbičkou. -*- Bobři se rádi tulí, strom padne než bys řekl bobr, je jedno, jaký je kdo obr, když mají neskutečnou vůli. Život bobří je krásný, vrbové proutí rádo se sklání, madam Eillen je jejich paní. I když zdá se nám nejasný. Tančit ve větru, smát se jen, pod hladinou vody, vedou tajné bobří schody, bobři jsou šťastní celičký den.
Kouzlo náhody
Máte rádi básně vyjadřující city jednoho člověka k druhému? Pak se vám bude líbit báseň od pana Alexe. Bobříkovi veršů přišla kouzelná! -*- Náhoda tomu přispěla, potkali jsme se jednoho dne v malé pražské kavárně, jiskra přeskočila. Nervozita musí stranou, když na Petřín stoupáme. Navzájem se poznáváme, hodiny nám plynou. Schovaní jsme ve tmě a ve světle měsíce nejsou vidět rudé líce. Přitul se blíž ke mně. Srdce mi buší, když tě beru za ruku bez jediného zvuku, dívám se ti do očí. Stačí jeden polibek, hlava se mi točí, jak na kolotoči, chci další tvůj dotek. Noc to byla dlouhá, doma až v pět ráno však nikde není dáno, kdy se končit má. Takhle jsme se poznali, na Petříně na lavičce, odhodlal jsem se políbit tě, takhle jsme se zamilovali. A co se dělo dál? Směju...







