Podzimek
Prvním příspěvkem pátého kola lovu bobříků je báseň, kterou pro bobříka veršů sepsala slečna Mia Whitebear. -*- Léto pastelkovým šátkem mává mlhy přejí nám dobré raníčko zubaté začíná být sluníčko na louce usychá světlá tráva. Stromy oblečou barev plný háv list užije si bohatě zlato divé představení započato pestrý nebude už v zahradě páv. Miluju ty krásné podzimní dny zamotám se do pavoučích nití domov zkrášlí mi paleta kvítí k životu přivedu fantaskní sny. Na šedém nebi lítá živý drak skřítek na mě modrým očkem mrká liška dýňové kafíčko srká mým směrem míří veveruška prak. Žiju si naplno, do sytosti smát se chci celý ten podzimní čas klenotnici plnou budu mít krás a pryč zmizí všechny...
Mraky
Dalším z řady úspěšných lovců je pan James Kelly Johnson, který v druhém kole hravě zvládl ulovit bobříka veršů. -*- Mraky plynou, mraky jdou, do daleka putují, větry kruté zadují, temnou, temnou dálavou V bílém tichu zimy. V zlaté záři léta. Mrak za mrakem vzlétá. Věčný poutník s nimi. Věčnost sama, konce čas. V bílém tichu zimy, buďme mezi svými, zní poutníkův hlas Podzimu červeň krvavá. Zimy ticho bílé. Poutník usmívá se mile, zpoza mraků...
Bolest nekonečná
Bobříka veršů zdárně ulovil další z autorů skrytých za maskou. -*- Byla jedna dívka smutná, ta milovala vše kolem, a tak trápila se bolem, znaje jak zármutek chutná. Toužila být nespoutaná, tak kryla bol smíchem, někdy bolestným tichem, jak k mlčení upoutaná. V tom spatřila jasné světlo, rozběhla se k němu, cítila tu změnu, chvíli ji radostí hnětlo. Pak jako když utne, to světlo zhaslo, nadšení vyhaslo, zůstaly slzy...
Mlsný bobřík
Autor skrytý za maskou v třetím kole ulovil mlsného bobříka veršů. -*- Za hradem les na mýtině chlad tu vykoukne bobr a trápí ho hlad bobře, kam jsi to vlez. Vylezl z ohrádky mlsná ho honí mezitím bobříci slzičky roní vrať se hned zpátky. Bobře, bobře upaluj zpátky zpět zadními vrátky to neskončí dobře. S kapsami plnými peláší domů za zvuky stromů už je mezi svými. V lese je veselo bobříci hodují písně si zpívají dobře to...
Co dál?
Na otázku „Co dál?“ nám odpoví slečna Charlie Ann Whitaker ve společnosti bobříka veršů. -*- Scéna plná léček, lstí každá duše masku mívá a mrazivý chlad, co jímá nitro do svých čelistí. Ve skrytu doupěte krčí se ve strachu a vzduch plný pachu raněného zvířete. Co s námi bude? Za týden, den? Co teď? Jsem sám? Co dělat mám? Jak zas vstát? Zahnat ten zlý sen? Ztuhlý, neschopen kroku jako sloup, z mramoru socha. Podívejte na slabocha čelíc tornáda oku. Jizvy na duši, Srdce tiše krvácí, byli jsme hlupáci, pláč nám nesluší! Okovy tíží, táhnou dolů k obrazu na hladině, jak chůze po kladině, půjdeme tentokrát též...
Podzimní víla
Druhé kolo ulovených bobříků otvírá slečna Cesmína Hardy spolu s bobříkem veršů. -*- U staré vrby víla tančí, sukýnku má z barevného listí, její smích přináší lidem štěstí, všechno jednou skončí. Příroda se ke spánku uloží, ranní mlhy kraj zahalí, keře se do listí zabalí, podzimní rituály se slouží. Víla kaštan sebere, v dlani ho tiše sevře, srdce životu otevře, tajemství se ven dere. Žalud do země zasadí, síla přírody meze nezná, v maličkostech ji pozná, překážky ničemu nevadí. Chlad se nad vrbou rozpíná, po větvi veverka poskakuje, přírodní cyklus se opakuje, víla pod závojem listí...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
