Zkratka zvaná prodlužovačka
Pro bobříka toulavých bot napsala Khariane Wolf úsměvnou povídku o tom, jak cestují smolaři- -*- Cíl cesty: hrad Pecka, odhadovaná délka cesty: “za chvíli tam jste” V době, kdy se tento příběh odehrává, jsem byla ještě malé dítko, které se sotva naučilo číst a psát. S mamkou jsme často jezdívaly obdivovat krásy Česka, a tentokrát jsme se odebraly do Lázní Bělohrad užívat si krásný čistý vzduch a přírodu. Já i mamka jsme takoví ti životní smolaři, když se něco může pokazit, tak se to prostě pokazí, a proto byla mamka vždy připravena na možné katastrofy. Kdo zaručeně spadl do vodní atrakce v zábavním parku? Já. Kdo onemocněl střevní chřipkou po prvním jídle v hotelu? Já. Kdo zpanikařil mezi divou zvěří (rozumějte kůzlaty)...
Zcestovalý bobřík Břéťa
Bobřík toulavých bot v podání veršů a slečny Christiny Meadows. -*- I vydal se nám na cestu, malý bobřík Břéťa,lákaly ho dálné kraje, všechny kouty světa.Cestovat a poznávat, co lepšího může být?Objevovat cizí země, jejich stylem chvíli žít. Cesta kolem světa, pro bobříka výzva velká,není zrovna nejkratší, zeměpisná délka.Řeky, moře, oceány, to vše zatím nepoznané,chtěl se vydat snad i tam, kam se leckdo nedostane. Břéťa už si balí kufřík, do uzlíku svačinku,hrůza a děs jímá jeho bobří maminku.„Vždyť teď řádí pandemie, nikam, Břéťo, nemůžeš!“„Neboj, mami, napiju se té magické emulze.“ „Zajistí mi imunitu, proti všem těm chorobám,vrátím se jak rybička, na to ti své slovo dám!“„Dobře tedy, šťastnou cestu...
Tajemná džungle
Vstupte s bobříkem toulavých bot a slečnou Elizabeth Katherine Arlenovou do Tajemné džuhle! -*- Už jsem zase balila svůj cestovní batoh. Bylo to tak vždycky. Doma jsem strávila vždy jen nutnou dobu, k přebalení si věcí a k přípravě na další cestu. Nikdy to nebylo víc jak jednu noc. Tedy tentokrát to byli noci dvě. Většinou nejezdím sama, jsme parta bláznů, která ráda jezdí vstříc novým dobrodružstvím. Tentokrát nás čekala náročná cesta skrz džungli k starému chrámu. Dobalila jsem si pár nezbytností a čekala na odvoz. Nemusela jsem čekat dlouho a před domem už stálo auto a po celé ulici se rozléhal zvuk troubení. Lidi jsou už zvyklý, dělají to pořád. Aspoň mí sousedé věděli, kdy odjíždím. V autě byli další tři lidi a druhé auto s dalšími čtyřmi lidmi čekalo již...
Il Teatro Del Silenzio
Obujte si pohodlné boty a spolu s bobříkem toulavých bot a slečnou Kešou z Borové se vydejte na procházku slunnou Itálií. -*- Tak přesně na tom koncertu jsem nebyla. Ale stála jsem na tom místě týden před jeho konáním. Stála jsem v přírodním amfiteátru z dob Etrusků a recitovala svou oblíbenou báseň. Poslouchal mě hmyz, který hlasitě komentoval můj umělecký výkon, a v závěru mě doprovázely divoké kachny, které si v rákosí obklopujícím jezírko pořídily letní lázně. Kdysi jsem jela několikrát na stejný zájezd se stejnou cestovní kanceláří. Vlastně i se stejnou průvodkyní. Protože jsem už znala program, domluvila jsem se s ní, že vystoupím z autobusu ve Volteře, půjdu si po svých, a zase se k autobusu vrátím pozdě odpoledne, až se bude vracet z celodenního výletu po...
Deník výpravy odsouzené k záhubě
Pan James Kelly Johnson v třetím kole úspěšně ulovil bobříka toulavých bot. Dle názvu je každému jasné, že tento příběh nemůže mít šťastného konce. Co se asi expedici přihodilo? Jste-li zvědaví, dejte se do čtení. -*- Den první Vyrážíme! Ach, nemůžu slovy popsat ten pocit, jaký člověk může mít pouze na začátku podobné výpravy. Do neznáma, do neprozkoumaných končin! Co nás asi čeká?! Nedá se to slovy popsat, ten pocit… Den druhý Cesta probíhá dobře a skupina je pozitivně naladěna. Vystoupali jsme na svah hor a utábořili se ještě před soumrakem. Zítra zamíříme hlouběji do vnitrozemí. Den třetí Tak jsme naposledy zamávali lodi. Té obří, kolosální parní kocábce, která z úbočí hor vypadala jako zrnko písku. Jaká krása, takový pohled. Míříme do hor. Den čtvrtý...
Energie na rozdávání
Minulé kolo jsme si odpočinuli a načerpali dostatek sil, abychom ve společnosti slečny Mayi Prinz a bobříka toulavých bot vyrazili za novým dobrodružstvím. -*- „Apa yang kamu lakukan di sini sendirian, sayang?“ Tázavě jsem naklonila hlavu ke straně. Indonéštině jsem nerozuměla, stěží jsem dokázala vyslovit pár základních slovíček, takže celá věta mířená na mou osobu byla nad mé síly. Většina místních to očekávala a snažila se na mě mluvit lámanou angličtinou, ale tenhle muž, podle pachu, který se od něj linul, už aspoň tři čtyři dny nemytý, tak ohleduplný nebyl. Stát se tohle někde jinde, asi bych se ho zkusila anglicky zeptat, co to řekl. Ale já stála v uzounké uličce, kde byla tma a odpadky a nepořádek. Stejně se mě neptal na něco, na co bych chtěla odpovídat....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
