Inkvizitorův dům
Jste také ti odvážlivci, kteří rádi prozkoumávají místa s temnou historií? Pak neváhejte a po boku bobříka strachu a slečny Cesmíny vyrazte na návštěvu Inkvizitorova domu. -*- Lucie vždy ráda cestovala a objevovala pro ni nová místa. Obzvlášť v oblibě má tzv. místa s příběhem. A na jedno takové místo před pár lety narazila… Vracela se z výletu po nějakých památkách, už se stmívalo, tak byla ráda, když v zapadlé uličce města objevila útulný hostinec. K její smůle měli všechny pokoje obsazené, tak se Lucie zeptala, zda nemají jakékoliv místo na přespání. Stačí jí jen někde pod střechou složit hlavu a trochu se vyspat, než ráno vyrazí domů. „Vážně už nikde nemáme místo. Jedině snad v Inkvizitorově domě,“ vyhrkl omluvně hostinský. „Ale to nepřipadá v úvahu,“...
Mlha
Také jste si někdy při pohledu na hustou mlhu říkali, že v ní musí být něco děsivého? Ne? Po příběhu, který slečna Newika sepsala pro bobříka strachu si to zaručeně budete říkat. -*- Ruiny výzkumného ústavu vprostřed ničeho obklopovala přízračné mlha. Čtyři vojáci se speciálním výcvikem v ní zmizeli, jakoby nikdy nebyli. Byla půlnoc, a do jinak tiché temné letní krajiny se zařízl výkřik a několik výstřelů. Bohužel, rány šly do prázdna a muž, ještě před chvílí se plížící vedle svých bratrů ve zbrani, byl pryč. Ne na dlouho. Než se čehokoliv nadáli, tělo s rozervanou hrudí dopadlo do trávy, jako pár hodin zpět ranní rosa. Žuchnutí doprovázené odporným křupnutím značilo, že už jsou jenom tři. Uběhlo několik vteřin, během kterých se vzduch prosytil hrůzou....
Děsivé vyprávění
Slečna Elizabeth Katherine Arlenová má pro vás připravené opravdu děsivé vyprávění! I bobřík strachu se celý klepal, když jej poslouchal. -*- Přišel sám. Nabídl mi dobrý námět na knihu. Má studnice nápadů byla vyčerpána a múza ne a ne přijít. Měl jsem spisovatelskou krizi, však to znáte. To byl důvod, proč jsem neváhal a nabídku přijal. Přeci jen buď mi dá materiál, který bude úžasný, nebo jen ztratím jeden den koukáním na prázdné stránky mé nové knihy. Konečně přišel, pobídl jsem ho, aby se usadil a vše mi řekl. Neváhal ani chvilku a pustil se do vyprávění. Takže chceš vědět vše? Dobře… Vše to začalo po smrti mého otce. Byl jsem jediný právoplatný dědic. Sice mám staršího bratra, ale toho se otec zřekl. Nesplňoval jeho ideály. Chtěl, abychom šli v jeho stopách,...
Všechno špatně
Jak už nadpis napovídá, příběh slečny Miy byl sepsán pro bobříka strachu… -*- Černota by se v těchto místech dala krájet. Elektrické lampy tu stojí dost nahodile, navíc vypadají značně zastarale a vydávají jen tlumené světlo. Mezi jednotlivými svítidly se tak dostávám do míst, kde si stěží vidím na špičku nosu. Tato část hřbitova je méně udržovaná, chodníčky zarostené trávou, dosahuje mi po kolena. Všechno tu vypadá tak děsivě. Náhrobky. Obrysy hrobů. Pokroucené sochy. Neměla jsem sem chodit. Byl to hloupý nápad. Rozhodně jsem tu neměla chodit sama. Mám nepříjemný pocit kolem žaludku a to nevěští nic dobrého. Pokaždé, když mě přepadne tento pocit, dopadne to špatně. Tak rychle, zařídím, co je potřeba a vypadnu odtud. Baterka se mi v ruce chvěje, pak párkrát...
Pojistky
Pojďme se takhle večer trochu bát. Pan Connor Ian McBrownnies má pro vás a bobříka strachu připravený strašidelný příběh a rád vám jej odvypráví. -*- Teplá letní noc je skvělým časem na filmový maraton plný hororů. Tahle myšlenka napadla Lanu již během průběhu parného dne, kdy si užívala v bazénu s vychlazeným domácím koktejlem. Vše si pořádně promyslela a vybrala si seznam filmů na hrůzostrašnou noc. Dům má ke všemu celý pro sebe, neboť manžela má v cizině odcestovaného za práci. Tohle bude, musí být, pecka, pomyslela si Lana. Co by se mohlo zvrtnout? *** Již je devět večer a Lana ještě stále nezapočala svůj maraton. Stále jí chyběla jedna maličkost – popcorn. Bez něho by se tohle nedalo nazývat filmovým večerem. Lana se proto rychle uchýlila do kuchyňky a...
Strach vzniká uvnitř…
Pro bobříka strachu napsal Alex Blake poutavou povídku. Však se nenechte pobízet a čtěte. -*- Byl to úplně normální den jako každý jiný. Vracel jsem se unavený domů, tma padla na město už před hodinou a já jen sledoval krajnici silnice, jak se autobus blížil k mé cílové zastávce. Řidič zabrzdil poněkud prudčeji, ale já to čekal a přidržel se opěradla sedadla. Jakmile se otevřely dveře, vyskočil jsem ven a těšil se na teplo domova, které mě mělo čekat už za zhruba čtyři minuty. Prošel jsem pod viaduktem a odbočil ze silnice na vyšlapanou cestičku. Stejnou cestu jsem absolvoval už minimálně tisíckrát. Věděl jsem, že lampa u viaduktu nesvítí a že na cestičku skoro není vidět. Ale nejsem žádný posera, a navíc mám skvělou...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
