Hrnek čokolády

Slečna Maya Prinz a bobřík sta chvil vám přinášejí příběh, díky kterému zjistíte, že samota může být někdy i docela příjemná. -*- Chlad se jí zakusoval do morku kostí, ale snažila se ho odehnat neustálým přecházením. Zimu moc ráda neměla; málokdy se jí podařilo cítit zahřátá v létě, natož v zimě. A tak není divu, že kromě tlusté péřové bundy na sobě měla i šálu, která jí zakrývala většinu obličeje, a pletenou čepici zaraženou hluboko do čela. Bohužel to zřejmě nestačilo. Našla si místo na chodníku, kde nebyl led, a začala trochu poskakovat. Doufala, že ji to zahřeje o něco víc než jen přecházení, ale jak se jí studený vzduch nahnal pod bundu, celá se otřásla. A dost! pomyslela si hněvivě, naštvaná jak na ostatní, tak na tohle příšerné roční období. Skupina...

Autor : dne 11/08/2020 | Literární bobříci, Bobřík sta chvil, Ze STOklas | 0 komentářů

Energie na rozdávání

Minulé kolo jsme si odpočinuli a načerpali dostatek sil, abychom ve společnosti slečny Mayi Prinz a bobříka toulavých bot vyrazili za novým dobrodružstvím. -*- „Apa yang kamu lakukan di sini sendirian, sayang?“ Tázavě jsem naklonila hlavu ke straně. Indonéštině jsem nerozuměla, stěží jsem dokázala vyslovit pár základních slovíček, takže celá věta mířená na mou osobu byla nad mé síly. Většina místních to očekávala a snažila se na mě mluvit lámanou angličtinou, ale tenhle muž, podle pachu, který se od něj linul, už aspoň tři čtyři dny nemytý, tak ohleduplný nebyl. Stát se tohle někde jinde, asi bych se ho zkusila anglicky zeptat, co to řekl. Ale já stála v uzounké uličce, kde byla tma a odpadky a nepořádek. Stejně se mě neptal na něco, na co bych chtěla odpovídat....

Autor : dne 10/27/2020 | Literární bobříci, Bobřík toulavých bot | 0 komentářů

Domek u jezera

Na své si poprvé přišel i bobřík velkých citů. Slečna Maya Prinz pro něj sepsala příběh, při kterém zaplesá nejedno srdce. -*- Adelaide zasunula meč do pochvy a úlevně vydechla. Ve tváři měla únavu, ale spokojeně se usmívala. „A je po něm,“ prohlásila spokojeně, očima sledovala velké zvíře, které ještě před pár hodinami terorizovalo okolí. Tedy, zvíře… to nebylo docela přesné. Třetí oko na čele zmutovaného divočáka sebou ještě cukalo. „Pěkně ses na něm vyřídila,“ zasmál jsem se. Pokaždé, když se podobným způsobem pustila do boje, trochu mě děsila. Ale jen trochu. Prohrábla si vlasy, aby se jí propocené prameny odlepily od krku. „No jo. Lov mi chyběl,“ přiznala. Vážně tomu bylo pár týdnů, co se nedostala z města. Oba jsme byli členové cechu šermířů, ale Adelaide...

Autor : dne 10/13/2020 | Literární bobříci, Bobřík velkých citů | 0 komentářů