Cudnost

Z pera Simelie Mallorny. -*- Přítelkyně jí vyprávěly o aktivitách, které s chlapci provozovaly, ale Abigail byla vychována prarodiči a ti ji vtloukali do hlavy, že by se vším měla počkat až na chlapce, kterého si vezme.Zatím s tím problém neměla, jelikož nepoznala žádného chlapce, kterého by měla ráda, jenže nyní potkala Gabriela, který byl pro ni velkým lákadlem. Léta výchovy však udělaly své a veškerým pokusům, kdy by s ním mohla být sama nebo by k něčemu mohlo dojít, úspěšně odolala. Dnes večer tomu bude jinak. Oděna v bělostných šatech zářila očekáváním, kdy vejde do kostela a stane se z ní jeho žena.

Láska

Z pera Vilji Carrie Dechant. -*- Snové představy se nemohou stát realitou, ale mohou nás vést ke skutečnosti, která je lepší než sen. Ne jen proto, že je opravdová, ale realita umí sny předčit, je totiž obtížně snít o něčem, o čem nevíme, že existuje.To se dozvěděla i Lily, která si vysnila svého prince na bílém koni a odmítla každého, kdo její představě nevyhovoval. Díky tomu nebyla zadaná, když potkala muže, který byl v každém ohledu lepší než její snový princ. Se zadanou by si totiž nezačal. Jejich láska začala pomalu a opatrně, ale možná i proto trvá dodnes. Někdy se vyplatí na lásku počkat.

Střídmost

Z pera Princess Star. -*- Betty s Abihou se snažily madam Rosmertě promluvit do duše. Chvíli to vypadalo, že bez úspěchu, madam Rosmertu kromě dortů před ní nic nezajímalo. Když však děvčata vytrvala ve svém snažení, podařilo se jim nakonec madam Rosmertě její chování rozmluvit. Chodily za ní, kdykoliv jim to čas dovolil. Madam Rosmerta se s nimi pomalu začínala zase smát a být taková jako dřív. A stravovala se již normálně, jedla pravidelně a malé porce. Na talíř si vždy nandala jen takové množství, aby ho snědla a žádné jídlo se nemuselo vyhazovat. A pořád dokola děvčatům děkovala, že jí pomohly začít znovu žít.

Naděje

Z pera Nebelbracha Mechachy. -*- Vznášela se planetou. Život zde již dávno zanikl. Vzpomínala na inteligentní tvory, kteří ji kdysi uctívali a díky tomu věřili, že se jim podaří osídlit planetu jinou, až se tato stane neobyvatelnou. Podnikli řadu pokusů, ale všechny se ukázaly být marné. Všichni dávno zemřeli. Hvězda se stále zvětšovala, zprvu oranžověla, pak červenala. Snědla bratříčka i sestřičku planety a blížila se k ní. Už se jí dotkla, pohladila ji, přivoněla a něžně ji vtáhla do sebe. Pozemská Naděje poznala, že již může zemřít. Zůstala totiž v prázdném prostoru jako poslední. Zamávala ještě na svou matku Vesmírnou Naději a splynula s...

Pýcha

Z pera Mintaky Orionis. -*- Mona měla vždycky nádherné vlasy. Blonďaté a vlnité. Sahaly jí, co pamatuji, až do půli zad. Vypadala jako anděl. A byla na to náležitě pyšná. Své vlasy si hýčkala a neuvěřitelně se o ně starala. Věnovala jim tolik času a péče! Jednou jsem ji náhodou přistihl, jak s nimi dokonce mluví. Nevymýšlím si, opravdu to tak bylo. Teď jsem ji viděl po mnoha letech. Pořád měla překrásné vlasy. Ale vypadala smutně. Mluvila pomalu a potichu. Prý je vážně nemocná, ale nechce se léčit, neboť vedlejším účinkem doporučených léků je možné vypadávání vlasů. Řekla, že v tom případě raději volí smrt.