Archives | SubSalix

Trpělivost

Z pera Nebelbracha Mechachy. -*- Bylo to strašné. Bolest cloumala celým jeho tělem. V uších mu zněl pískavý zvuk mučicího nástroje. Nesmím křičet! opakoval si a zatínal ruce do opěradla. Jsem v nacistickém vězení. Trýzní mě, abych prozradil ostatní členy naší odbojové organizace. Ale já jsem hrdina! Nic neprozradím! Nebudu ani sténat, nebudu prosit, zahanbím je svým statečným chováním! Najednou bylo ticho. Bolest pominula. „Výborně. Vím, že to bylo utrpení, ale snášel jsi je trpělivě. Díky tomu, že ses nehýbal, jsme byli rychle hotovi. Teď už jenom dáme do toho vyvrtaného zubu plombu, to vůbec bolet nebude, a máš to za sebou.“ Blaženě se...

Autor : Nebelbrach Mechacha dne 02/02/2022 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Moudrost – Moudrý duch

Muzikál z pera Cesmíny Hardy. -*- Studentka v modré uniformě sedí před hradem, kolem sebe má rozházené pergameny a ptá se sebe samotné: „Jak tohle zvládnout? Musím s tím pohnout. Kde motivaci vzít? Co se bude dít? Nabrala jsem si toho moc, už se stmívá, brzy bude noc. Mám to snad hned vzdát? Kdo mi může radu dát?“ Po obloze se mihne stín, velká křídla listí rozhází, na strom usedá pták. Studentka na něj hledí: „Pták je to obrovitý, druhem je neurčitý. Jako bych zaostřit nedokázala, sova či havran, jen se tázala.“ Pták zamáchal křídly a zazpívá tajemným hlasem: „Jsem duch Havraspáru, překroč tohoto světa čáru, odpovědi na otázky nalezni, s moudrostí a láskou souzni.“ Studentka svěsí ramena a smutně se ptá: „Nevím, co udělat? Čemu se mám oddat? Jsem asi bezradná,...

Autor : Cesmína Hardy dne 02/02/2022 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Cudnost

Z pera Mintaky Orionis. -*- Matylda, moje první velká láska, ta byla ještě ze starý školy. Žádný voblečení, který víc odkrývá, než zahaluje, žádný vyzývavý pohledy. Ale měla jiskru v oku a uměla se usmát jako málokterá. Taky uměla mlčet, když bylo potřeba. Ale taky dokázala moudře a klidně mluvit, když to situace žádala. Rád na ni vzpomínám. Nápadníků měla tucty, ale nevdala se. V osmnácti vstoupila do kláštera. Nikdy jsem nepochopil proč. Rodina na ni nenaléhala, bylo to její rozhodnutí. Starala se o chudáky. Zemřela po válce na tyfus. Byla to nejkrásnější jeptiška, kterou jsem znal. Uměla být veselá a pokaždý byla dobře...