Tulák
Další toulavý kocour pro bobříka toulavých bot. Tentokrát však příběh o Tulákovi z pera slečny Newiky. -*- Jsem Tulák, ale abych byl upřímný, jsem i tulák. Toulavý kocour. Tulákem mne ale nazval zatím každý člověk, kterého jsem potkal, a že jich bylo mnoho. Vyrůstal jsem v malé vesnici, pod dětskou skákací trampolínou. Stejně jako sourozenci jsem se v jejím okolí naučil lovit myši, vykračovat si po střechách, kvílet na měsíc, prát se, pečovat o svůj sametový kožíšek… znáte to, všechny ty důležité kočičí věci. Když jsem trochu vyrostl, vydával jsem se na vlastní tlapku na výpravy po celé vsi. Obdivoval jsem červené taškové střechy, zdi porostlé psím vínem, ozdobená okna s muškáty v květináčích, udržované...
Zrzek průzkumník
Slečna Cesmína si pro bobříka toulavých bot připravila báseň o malém zvídavém kocourkovi. Snad se vám bude líbit tak jako bobříkovi. -*- Malý kocourek zrzavý,je pěkně zvědavý,svět kolem prozkoumává,ocáskem přitom mává. Kočka ho bedlivě hlídá,Zrzek se na ptáčka dívá,všechno ho zajímá,šelma v něm dřímá. Jednou se na zahradu vydal,velký pes za ním rychle utíkal,Zrzek na strom vylezl,jazyk na hafana vyplázl. Když pes někam odběhnul,Zrzek se boudě vyhnul,barevné záhony prozkoumal,potřebu pod růží vykonal. Všechno je tady nové,působí to jako snové,kocourek vše očichává,smysly lovce pozor dává. Žlutý motýl ho zaujal,dlouho za ním utíkal,okolí se rychle změnilo,kotě se asi ztratilo. Zrzek se rozhlížel,maminku vyhlížel,kam se má vydat,už nechtěl cestovat. V trávě...
Poslední stříbrný
Vstupte do světa pana Alexe, který vás i bobříka cizích světů seznámí s rasou Rientů a dobou jejich občanské války. -*- Tisdan se skláněl nad jezírkem a prohlížel si svou stříbrnou kůži. Bylo pro něj složité pochopit, že se kvůli ní musí schovávat. „Ne, to není kvůli barvě kůže,“ mumlal si pro sebe. Bylo to kvůli něčemu jinému. Síla se začala ztrácet už desítky let zpátky, ale jen postupně, že to skoro nikdo nepozoroval. Jenže dnes už to cítil každý, ať byl jeho talent sebemenší. Tisdan natáhl ruku dlaní dolů nad hladinu a začal hýbat prsty. Voda se čeřila, tvořily se na ní vlnky, větší a větší, až se mu povedlo vytvořit jednu velkou vlnu a vyslat ji na protější břeh. Všiml si, že mu mezi prsty zůstala trocha krve a zkusil...
O třech neduživých sestrách
Pohodlně se usaďte, slečna Melanie si pro vás a bobříka spánku připravila krásnou pohádku. -*- Za devatero horami a devatero řekami se rozléhalo nevelké království. Král měl tři dcery. Všechny byly milé, přívětivé a povahou se jim žádná dívka nevyrovnala. Každá měla však nějaký neduh, díky kterému se, ke královu smutku, žádnému princi nelíbila. Pizizubka, nejmladší z princezen, měla křivé zuby, a bylo jí těžko rozumět. Prostřední z nich měla jméno Neviděnka. I přes svou krásnou postavu měla velké potíže se zrakem, neviděla téměř ani na krok. Nejstarší Slýchavka zase měla problém se sluchem. Byla hluchá, a ačkoliv milovala příběhy, vždy si je mohla pouze číst. Král i královna byli velice nešťastní, že své tři dcery nedokážou...
Beránek a Rozmarýna
Máte pocit, že nejde napsat romantický příběh o beránkovi a rozmarýnce? Slečna Vilja vás, stejně jako bobříka velkých citů, vyvede z omylu. -*- Jednoho jarního dne se stalo, že se jedna mladá rostlinka seznámila s podivným tvorem. Od semínka rostla na slunné stráni a znala jen broučky, mravence, včelky, motýly a jiné druhy hmyzu a ptáky, kteří létali na modré obloze. Pak přišel on, byl veliký, porostlý bělostnou vlnou, měl kopýtka a tlamu, kterou okusoval ostatní rostlinky okolo. Připomínal ji bílé mráčky na nebi, které často zvěstovaly životadárný déšť, ale svou cizostí ji děsil. Když se k ní ten tvor přiblížil tak blízko, že si k ní čichl, vykřikla hrůzou a děsem. Podivný tvor se na ni překvapeně podíval...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
