Případ u duhového jezera

Doufám, že máte chvilku času, protože Případ u duhového jezera od slečny Viljy sepsaný pro bobříka strachu není žádný krátký příběh. Ale rozhodně stojí za to ho přečíst! -*- „Martin říkal, že ho oždibovala rybička!“ oznámil nadšeně Felix mamince už asi po páté. „To je hezké, ale nesmíš do hloubky. Na tom jsme se domluvili.“ To už asi pětkrát slyšel zase Felix. „Já vím, já vím,“ pokýval chlapec střapatou hlavou a zakomíhal nohama, které byly ještě moc krátké na to, aby jimi ze židle dosáhl až na podlahu. Pak nabodl na vidličku zbytek řízku a začal maso okusovat. Měl slíbeno, že až oběd dojí, bude se jít moci koupat. To bylo v pořádku, protože táta mu vysvětlil, že když bude jíst hodně masa, bude z něj silák. „Ale rajčátka už nemusím,“ oznámil s plnou pusou. „Oběd...

Autor : dne 01/21/2021 | Literární bobříci, Bobřík strachu | 0 komentářů

Navěky

Pojďte se slečnou Newikou a bobříkem velkých citů pochopit význam slova Navěky. -*- Náš příběh začal před stovkami let, nejspíše tedy ještě dříve, před samými věky, na které lidstvo pamatuje. Stáli jsme před sebou pod střechou nejsvatějšího z chrámů města Atlantis a jeden druhému přísahali věrnost až navěky. „Budu tě ctít, budu tě chránit, nedovolím, aby ti byl zkřiven vlas…“ poslouchala jsem z jeho úst. „Budu tě ctít, budu ti družkou, nedovolím, abys kdy něco postrádal…“ odříkala jsem zase já a zvedla pohled. Drželi jsme se za ruce a viděli se poprvé v životě. Nejmocnější knězi a mágové zatím pečetili náš svazek tak, aby setrval opravdu navěky. Spojení světla a temnoty bylo tehdy nutné, aby ukončilo válku. Prohlížela jsem si jeho zářivou tvář, milý úsměv, topila...

Autor : dne 01/21/2021 | Literární bobříci, Bobřík velkých citů | 0 komentářů

Bobr útočník

Slečna Petromila sepsala pro bobříka městských legend krátký kousek, který ho potěšil, ale prý to opravdu je jen legenda a nikdo takový v jeho rodě nikdy nežil… -*- Poslechněte neuvěřitelnou, strašidelnou starodávnou pověst, legendu, co vyprávěl můj pradědeček! Jemu ji vyprávěl neznámý pán od poutníků. Na nohou měl tehdy kalhoty a v nich velkou díru. Prosakovala tam v tom místě krev. Tak to tehdy děda popisoval. V našem rodném městě prý opravdu žil bobr, co se nebál útočit na lidi. Nejenže na ně útočil zcela bezdůvodně, ale vždycky je moc škaredě pokousal. A co čert nechtěl, najednou se začala generace bobrů nějakým záhadným způsobem neskutečně rychle rozrůstat. Jenomže naproti tomu lidské populace ve městě začalo ubývat. Povolali mnoho mudrců, aby záhadu...

Autor : dne 01/21/2021 | Literární bobříci, Bobřík městských legend | 0 komentářů