Pojistky

Pojďme se takhle večer trochu bát. Pan Connor Ian McBrownnies má pro vás a bobříka strachu připravený strašidelný příběh a rád vám jej odvypráví.

-*-

Teplá letní noc je skvělým časem na filmový maraton plný hororů. Tahle myšlenka napadla Lanu již během průběhu parného dne, kdy si užívala v bazénu s vychlazeným domácím koktejlem. Vše si pořádně promyslela a vybrala si seznam filmů na hrůzostrašnou noc. Dům má ke všemu celý pro sebe, neboť manžela má v cizině odcestovaného za práci.

Tohle bude, musí být, pecka, pomyslela si Lana. Co by se mohlo zvrtnout?

***

Již je devět večer a Lana ještě stále nezapočala svůj maraton. Stále jí chyběla jedna maličkost – popcorn. Bez něho by se tohle nedalo nazývat filmovým večerem. Lana se proto rychle uchýlila do kuchyňky a vhodila koupený popcorn do mikrovlnky. Když chtěla zapnout mikrovlnku, přerušil ji telefon.

„Tome, přeješ si něco?“ ptala se Lana ihned po zvednutí telefonu.

„Hádej co! Za chvíli jsem u tebe!“

„Ty se vracíš?! To je skvělé, lásko. Už se na tebe těším.“

„A hele, Lano, musím ti něco říc…“ nedořekl svá slova Tom, neboť se Laně vybil telefon.

Krám blbej, ty dnešní mobily nic nevydrží, řekla si v duchu Lana.

Lana popadla nabíječku z košíku na poličce a napojila ji do zásuvky. Druhý konec zastrčila do telefonu a ten odložila na kuchyňskou linku. Poté se ihned vrátila k popcornu v mikrovlnce. Na displeji naťukala čas a začala pozorovat, jak se začal popcorn točit.

BUM – TŘESK – TMA

„Sakra! A mám po večeru!“ naštvala se Lana, když zjistila, že vypadl proud.

Ze zvědavosti, jestli i sousedé jsou bez proudu, nakoukla z okna na ulici. Sousedé si v klidu užívali letního večera.

Určitě to budou pojistky, doufám, že to budou pojistky.

Ve tmavé místnosti Lana neviděla pomalu ani na krok před sebe. Když si chtěla posvítit telefonem, uvědomila si, že není nabitý. Musela najít jiný zdroj světla. Jako první ji napadla baterka v šuplíku. Pomalu nahmatala šuplík a vytáhla z něj zastaralou baterku.

Stará, ale stále funkční, myslela si Lana.

Lana se vydala pomalu do temného sklepa, kde se nachází skříňka s pojistkami. Celou dobu se třásla a představovala si samé tragické scénáře. V tom byla nejlepší, Lana většinou byla negativní a vždy myslela na to nejhorší.

„Kdo sakra v dnešní době dává pojistky do sklepa?“ bavila se sama se sebou Lana, aby si dodala odvahu.

Lana našla skříňku s pojistkami, která byla otevřená, což bylo velmi zvláštní, obzvlášť při výpadu elektřiny v domě.

Jak může být otevřená? Nechal ji otevřenou Tom nebo snad se do domu někdo vloupal? Doufejme, že to byl Tom. Až se vrátí, musím si s ním promluvit.

Když však pozorněji prohlédla skříňku, všimla si i přesto, že není nějaký technik a v tomhle směru je docela nezaškolené, poznala,  že skříň je poškozená. A záměrně poškozená! Tohle není náhoda.

„Musím odtud ihned pryč!“ řekla nahlas Lana, aniž by si uvědomila, že takhle dala najevo možnému pachatelovi najevo, že o něm ví.

Ve moment, kdy se Lana otočila, přestala zastaralá baterka svítit. Lana začala s ní třást, plácat s ní o ruku, aby se rozsvítila.

To se jí taky podařilo, ale již bylo pozdě. Vetřelec stál přímo před ní a popadl ji za krk, začal ji škrtit. Lana se bránila jako divá a útočníka nesčetněkrát udeřila baterkou. Útočník Lanu odhodil a popadal se za domlácenou hlavu. Lana využila času a sebrala se. Začala jejich hra na schovávanou.

Laně bylo jasné, že musí využít tmu jako výhodu. Schovávat se ve stínu a vyhýbat se hlasitým cestám. Za světlého dne by vyběhla ven a hledala pomoc u sousedů, ale teď se to nehodí. Nemusela by se k nim dostat včas a ještě by je ohrozila. Neodpustila by si, že by vystavila rodiny s dětmi vrahovi.

Běžet po schodech nahoru nebo dolů by byla hloupost a chyba, uznala. Budu jak Laurie Strode a schovám se v šatníku.

Lana popadla z kuchyně nůž a proplížila se do své ložnice, kde má šatník. Schovala se do něj a doufala, že jí vetřelec nenajde.

Co budu dělat? Proč po mně někdo jde? Co jsem komu udělala? Jsem dost silná?

Lanu během přemýšlení vyrušilo zaskřípání dveří. Někdo vešel do pokoje. Lana rázem sevřela pevněji nůž a připravila se bojovat o svůj život.

Vrah odsunul posuvné dveře šatníku a spatřil Lanu. Ta však nemeškala a zaútočila s nožem. Bránila sebe, bránila svůj dům. Bude bojovat až do konce.

***

Auto zastavilo, muž vystoupil, směřuje si to přímo k domu. Dveře dokořán vidí, rychle se rozbíhá, v domě křičí. K šatníku rychle dobíhá, to co vidí, ničí ho zaživa. Žena na zemi schoulená k smrti dobodaná.

***

Později policie celý případ řešila, až se dobrala ke konci. V domě nikdy nikdo kromě Lany nebyl, vše musely být halucinace. Zdrojem nejspíše byly omamné látky nalezené v Laniném domě.