Vše špatné je k něčemu dobré

Bobříka volnosti se ve čtvrtém kole rozhodl ulovit autor, který si přál zůstat skryt pod maskou. -*- Byl krásný letní den a v lese bylo jako obvykle velmi živo. Ptáčci si vesele zpívali, veverky hledaly ořechy a srny doprovázely své mladé na pastvu. Přesto se na mechovém paloučku našla jedna bytůstka, která prožívala velký žal. Byl to žížalák Emil. Celý svůj život žil v útulné jablečné chaloupce. Ona chaloupka mu poskytovala nejen pohodlí, ale i potřebnou ochranu. Emilova chaloupka však včera záhadně zmizela a žížalák se stal lesním bezdomovcem. Prohledal nebližší okolí lesa a po chaloupce nikde ani stopy. Smutně se odplazil na původní místo chaloupky a pomalu se začal smiřovat se svým koncem. Kde nic, tu nic se náhle objevil kouzelný šnek. Představil se jako...

Autor : dne 11/15/2020 | Bobřík volnosti, Literární bobříci | 0 komentářů

Dvanáct měsíců

Bobříka tajemných dálek ulovila a i pro vaše potěšení magická haiku sepsala slečna Andromeda. -*- Leden Závan ledový krajinou se proplétá sněhem lednovým. Únor Dnů jest po málu, noci samý mráz a sníh, tají pomalu. Březen První sněženka pocítila slunce zář v svou bílou tvář. Duben Duben změny čas, chvíli tepla slunce svit, jindy deště kvas. Květen Probuzen je svět, listoví šum, ptáků zpěv, všade skví se květ. Červen Den teplý, dlouhý, přejde v noc, jež vábí v letní souhry. Červenec Svět je slunce pln, horkem sálá žhnoucí dech, rač skoč v chlad vln. Srpen Žně zlatých polí, věstí léta tichý skon, slunce chlad bolí. Září Konec léta jas, chladný dotek v tváři, podzimní stáří. Říjen Barevné listy tančí valčík s větrem pod září...

Autor : dne 11/15/2020 | Literární bobříci, Bobřík tajemných dálek, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Pohádka o kamínku

Pohádka pro bobříka spánku o kamínku, který se toužil dostat na hrad, o němž dosud jen slyšel. -*- Byl jednou jeden kamínek. Neměl jméno, ale měl krásný domov. Bydlel v lese, pod vysokou borovicí. Borovice krásně voněla, chránila ho před sluníčkem a vyprávěla mu, co všechno ze své výšky vidí. Kamínek jí na oplátku vyprávěl, co vidí on. Broučky, rostlinky, jehličí, a hlavně cestu plnou podobných kamínků jako byl on sám. Kamínek věděl, že ta cesta vede ke zřícenině hradu. Od té doby, co mu to borovice prozradila, netoužil po ničem jiném než po tom, aby hrad také mohl navštívit. Setkal by se se svými příbuznými, kteří jsou součástí hradeb a zeptal by se jich, jaké to bylo, když hrad ještě stál. Navíc ho moc ho zajímalo, zda na hradě opravdu žili...

Autor : dne 11/15/2020 | Literární bobříci, Bobřík spánku | 0 komentářů