Zamotaná Bětka – hotovo

Jak asi vzniklo rčení „Čučí jak husa do flašky?“ S bobříkem smíchu nám to vysvětlí Helen Miltonová.

-*-

Bylo pozdního odpoledne asi kolem sedmé, když si to husa Běta štrádovala po dvoře. Přecházela sem a tam, a tam a sem. Jenže kde nic tu nic. Žádná jiná zvířata se s ní nebavila a po jiné zábavě nebylo ani vidu ani slechu. Jenže Běta byla neobyčejná husa. Ona toužila po dobrodružství, zábavě, večírcích a jiných husích povyraženích. Jak tak celá znuděná brouzdala po dvorku, zjistila, že v pravém rohu plotu je díra. DÍRA! Nemůžete ani trošičku pochopit, jak převratný objev to pro husu byl. Konečně se mohla podívat dál než k rybníku! Konečně mohla vyrazit do světa a okusit všechny slasti lidské zábavy. Nečekala na nic a než bys řekl švec, protáhla se dírou v plotě a už byla ta tam.

Nejprve si zmapovala svou trasu. Vlevo rybník, který znala vpravo malá vyšlapaná cestička vysokou trávou do vesnice. Nečekala na nic a vyrazila si to po pískem pokryté pěšině. Cestou minula několik ovcí stojících v ohradě.
„Béé, kam to jdeš Bětka?!“ stalkovala ji jedna z kudrlinek.
„Co je ti po tom. Jsi snad moje máma?“ ohradila se husa a dál si to kvačila do vesnice.
Jen, co dorazila k prvním vesnickým domkům, zjistila, že asi třetí stavení je místní krčma. Rozhlédla se opatrně ze strany na stranu. Zdálo se, že je čistý vzduch, a tak se nenápadně proplížila pootevřenými dveřmi dovnitř. Bylo ještě brzy, a tak u stolů neseděl nikdo a za výčepem se ještě ani nesvítilo. Husa se houpavým krokem dostala až k polici se sklenicemi. Zvědavě nakoukla do prosklené skříně, která zářila. Spatřila tam spoustu barevných lahví. Každá měla na sobě jinak pestrobarevný nápis a jiný obrázek. Jak byla husa hloupá, tak byla zvědavá a zobákem si prosklenou zářící skříň otevřela.
Jedna ze špatně položených lahví se vykutálela huse rovnou pod blanité nohy. Opět se rozhlédla po ztemnělé krčmě. A pak se rozhodla to udělat. Zobákem odšpuntovala zátku a sledovala, jak zelená tekutina teče na podlahu. Nedalo ji to, a tak ochutnala. Jeden lok byl velice dobrý. Chutnal jako máta, na kterou občas chodila babce na bylinkovou zahrádku. Druhý lok trošku štípal. Po třetím loku měla pocit, že se ji rozostřilo vidění. Než stačila počtvrté loknout, byla láhev prázdná. Všude kolem byla zelená louže, jako když vysázíte trávu doprostřed hospody.
Cítila, že ztrácí půdu pod nohama. Najednou si připadala, jako když neví, co se životem a tak se skrčila a podívala se skrz malé kulaté hrdlo dovnitř láhve. Náhle z ní byla husa, co čučí do flašky. Zmatená a udivená. Ne nadarmo tak mnoho lidí používá rčení: Čučet na něco jako husa do flašky.

Bětka pocítila, že zde končí její dobrodružství! Vypotácela se z krčmy jalová jako kráva a byla ráda, že našla pěšinu, která vedla zpátky k jejich statku.
Dotěrnou ovci, která změnu jejího stavu poznala, poslala mezi patřičnou ohradu a dopotácela se až k díře v plotě. Jelikož se nemohla trefit, vrátila se na dvůr plná třísek. S nikým nepromluvila ani slovo a zalezla si pod žebřiňák, kde prospala odpoledne, noc i následující ráno.
Bohužel pro ní si jejího výletu i stavu, v kterém přišla, všiml kohout, a tak se od dalšího dne mohla pyšnit přezdívkou Zamotaná Bětka.