Narozeninová

Hlídá nám čítárnu ve dne i v noci Energií oplývá a nechce pomoci. Laskavý úsměv ji na tváři hřeje. Empatická žena, co všem štěstí přeje. Není tak pochyb, že má každý ji rád. I proto jí chceme dnes přání své dát. Ať šťastná jsi, veselá a pořád svá(to přeje ti Vrba a čítárna tvá)

Jak to žije ve starém skladu – 2. část

Oživlé věci nejsou zvyklé na to, že by se mohly hýbat nebo že mohou dokonce mluvit. Ještě že pamětník ví, co je to fotbal… * První fotbalový zápas Podařilo se mi dostat se na nějaké vyvýšené místo a rozhlédl jsem se po skladu. Hned jsem si uvědomil, že je tady až moc věcí a že se svým hláskem nemám šanci všechny překřičet. Ožívající plyšáci, předměty denní potřeby, kladívka, hřebíky, spousta hraček a všeho dalšího možného se tlačila přes sebe a snažila se ke mně přiblížit. Chtěli vysvětlení. Podíval jsem se na plyšového tygra pod sebou a dostal nápad. Seskočil jsem mu na záda a vyšplhal se mu k uchu. Nebyl nadšený, že se na něm snaží udržet starodávný medailon. „Potřebuji tvoji pomoc,“ zakřičel jsem mu do ucha. „Mohl bys...

Víla

Roztomilé oči malého dítěte se zvláštní mocí dokážou hrozné věci jedinou myšlenkou.  * Dívám se do jejích očí, zelených jako nejčerstvější mech. Má krásné oči lemované dlouhými hustými řasami, ale ještě krásnější je její úsměv. Bílé mléčné zoubky tvoří úsměv dokonalý, přestože levý spodní špičák chybí. Ve tvářích se jí při úsměvu tvoří ďolíčky a spolu s jejími hustými blonďatými vlásky z ní dělají to nejkrásnější dítě, jaké jsem kdy viděl – hotová víla. „Uděláš to, prosím?“ zamrká na mě, líbezný hlásek sladký jako med. Na co se mě vlastně ptala? Co že mám udělat? A kdo vůbec je? Kde se tu vzala? Já ji znám? Zamračím se. „Prosím,“ protáhne dívenka a když na mě upře svá veliká kukadla, veškeré otázky mi z hlavy zmizí, jako by v ní...

Magie jarních nálad

Spolu s rozkvétajícím jarem otvírá čítárna své šuplíky s magickými poklady. Usedněte pod vrbové proutí na vysychající mez a poslyšte jarní haiku… * Teplé počasíDěti bosé běhajíVenku hrají si– Aya Watanabe Žíznivé klíštěvítá děti s úsměvemvolá pojďte ven.– Bibi Anne Šťastné dětičkyKameny háží směleŽbluňk do jarních vod– Leila Dusk Radost na vrchuEuforie z pohybuZlomená noha– Theodor Mudd Chlapec s pomlázkouhlasitě zanaříkal.Stoupl na ježka.– Nebelbrach Mechacha Bílá a purpurJe čas kolíků na nosV ulicích kvetou– Christina Elizabeth Stark Kapesník, kapkya klid jsou kamarádiMá senná rýma– Theodor Mudd Čas letních šatůČas dlouhých vyhřátých dnůTo jaro nosí– Inees Rut...

Leontýnka

Trocha vánoční nálady z předmětu Literární seminář, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav. * Byla jednou jedna malá holčička, která se jmenovala Leontýnka. Rodiče jí dali jméno podle ducha z pohádky, protože maminka ji jako dítě milovala. Všichni se jako každý rok těšili na Vánoce, které vždy prožili vesele a hlavně spolu. Jako každý rok čekala Leontýnka na stromeček. Ježíšek totiž vždycky vybral jiný den a přes noc, když malá holčička spala, přinesl stromeček do obývacího pokoje. Ráno, když se pak Leontýnka vzbudila, žasla překvapením a úžasem. Tentokrát se však stalo něco divného, jako by Ježíšek na stromeček zapomněl. Večer před Štědrým dnem šla Leontýnka celá nervozní spát. Měla strach, že ani ráno se tradiční zelená jedlička v pokoji...