Leontýnka

Trocha vánoční nálady z předmětu Literární seminář, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav.

*

Byla jednou jedna malá holčička, která se jmenovala Leontýnka. Rodiče jí dali jméno podle ducha z pohádky, protože maminka ji jako dítě milovala. Všichni se jako každý rok těšili na Vánoce, které vždy prožili vesele a hlavně spolu.

Jako každý rok čekala Leontýnka na stromeček. Ježíšek totiž vždycky vybral jiný den a přes noc, když malá holčička spala, přinesl stromeček do obývacího pokoje. Ráno, když se pak Leontýnka vzbudila, žasla překvapením a úžasem.

Tentokrát se však stalo něco divného, jako by Ježíšek na stromeček zapomněl. Večer před Štědrým dnem šla Leontýnka celá nervozní spát. Měla strach, že ani ráno se tradiční zelená jedlička v pokoji neobjeví.

Když pak ráno celá napjatá vstala a šla se podívat, vyděsila se. Stromeček nikde!

„Mami, mamí, pomoc,“ křičela a u toho běžela do kuchyně.
„Copak se děje, Leontýnko?“ tázala se maminka.
„Dneska je, fňuk, už Štědrý den a – a stromeček nikde,“ začala poplakávat holčička.
„Ano, já jsem viděla, že Ježíšek letos nic nepřinesl,“ souhlasila na oko maminka.
„Ale,“ vzdychla nešťastně Leontýnka.
„Jen se pořádně zamysli, jestli jsi byla letos hodná,“ popichovala ji maminka dál.

Leontýnka byla už starší, a tak si maminka s tatínkem řekli, že je načase trošičku využít situace Vánoc k výchově vlastní dcery.

„Byla. Určitě byla!“ začala se slzami v očích kývat holčička.
„A jsi si jistá? A co v létě?“ snažila se ji maminka navést na lumpárnu, kterou v létě u babičky vyvedla.
„Ale! Za to jsem nemohla, to Jeník!“ začala se bránit dívenka.
„Jen aby. Bůhví, jak to bylo,“ odvětila maminka, která měla co dělat, aby se nerozesmála. „Buď jak buď, Ježíšek si myslí něco jiného. Třeba ho přesvědčíš nějakým dobrým skutkem. Myslím, že bys mohla jít s tatínkem nakrmit zvířátka v lese, než udělám salát.“ Maminka dala jasně najevo, čím si stromeček Leontýnka zaslouží a dál se věnovala vaření.

Leontýnka tedy poslechla, ustrojila se a vyrazila za tatínkem na zahradu. Ten už na ni čekal, takže vzali jen pytel dobrot pro zvířátka a vyrazili do lesa. Strávili tam celý den, protože obešli snad všechny krmelce v okolí. Tatínek měl pro ně svačinu, a tak měla hospodyňka doma čas vše nachystat.

Mezitím maminka přinesla ze sklepa stromeček, ozdobila ho, položila pod něj dárky a připravila štědrovečerní tabuli. Když se dvě nejmilovanější osoby v jejím životě vrátily domů, už to tam krásně vonělo purpurou, hořícími svíčkami a skořicí z vánočního svařáku.

Ještě neměli ani dojedeno, když se z obývacího pokoje ozval tichý zvonek. Leontýnka vyskočila jako na trní. I když ji maminka vždy učila, že musí vstát všichni najednou, letěla do pokoje jako šílená.

„Maminko, tatínku!“ jásala nadšeně a poskakovala v tmavém pokoji.
„Ale copak?“ smál se tatínek zvesela.
„Nezapomněl, Ježíšek na mě nezapomněl,“ křičela na celé kolo.

V pokoji stál nádherný stromek, na kterém hořely prskavky. Pod ním byla veliká hromada dárků!

„Letos se Ježíšek tedy vytáhl,“ konstatoval tatínek.
„Asi jsme byli všichni strašně hodní,“ souhlasila maminka.
„A já jsem byla nejhodnější,“ připojila se Leontýnka, která už v ruce držela tři dárky.

Jeden podala mamince, jeden tatínkovi a jeden si nechala. Pak se společně těšili z maličkostí, které ve svých balíčcích našli.


Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *