Nekouzelná pomoc

Několik set let zpátky existovala kdesi v severní Anglii malá kouzelnická víska, od okolního mudlovského byla chráněna všemožnými kouzly, a tak o ní mudlové neměli sebemenší ponětí. V této vísce žil i desetiletý chlapec, David. David byl syn sedláka a hrnčířky, a tak mu jeho rodiče nikdy nemohli dopřát všechno, co by zrovna chtěli. Byli to kouzelníci, takže se neměli vyloženě špatně, magie jim v mnohém pomáhala, ale většina sousedů se holt měla lépe, a tak se Davidovi jeho vrstevníci často posmívali. Chodil v ošuntělém oblečení, sladkostí měl pomálu a kapesné žádné. David přitom byl velice šikovný a manuálně mnohem zručnější než všichni jeho vrstevníci, ale to nikoho ve vesnici čarodějů nezajímalo. Ten rok přišla krutá a dlouhá zima, a tak na jejím konci byla...

Posedlost

V zajetí obsese bez kontroly se mi můj rozum na kusy drolí, jako by se ta posedlost chtěla dostat do celého mého těla. Jsem posedlá jídlem nezdravým, a když to na mě přijde, tak jím. Když se do mě vetře posedlost, nedokážu jí říct: „Mám tě dost!“ Obsese napadá přemýšlení, přítomnost maže, nechává snění. Strojené plánování života. Velké cíle a pod tím prázdnota. Čas od času mě amok chytne, chci vlastnit knihy nenasytně, mít prostředky a kapsy plné, vím, že to není smysluplné. Nejsem posedlá vlastní podobou, přesto trpím vzhledovou chorobou. V obsesi přemýšlím, co by, kdyby, netuším, co se mi vlastně líbí. Světlé chvilky mojí posedlosti naplní touha po vzdělanosti, naneštěstí nejsem vytrvalá a často už jsem učení vzdala. Posedlost patří k mým...

Stromopsaní – Strašák v poli

I. kapitola První ranní paprsky hladily svěžím dotekem lesní mýtinu, až pozlatily husté obočí spícího muže. Ten se jemně zachvěl, než procitl a zpoza svého těžkého pláště, do kterého byl zachumlaný, se rozhlédl kolem. S veselým pobrukováním pohladil místo, kde spal, jako by přírodě tím gestem děkoval za pohodlí, a sebral svůj skromný majetek. „Nejlepší čas na dobrodružství je právě teď,“ promluvil tichým melodickým hlasem ke stromu u mýtiny, který mu po celou noc věrně hlídal uzlík, hůl i starou loutnu. „Děkuji, příteli, za věrnou službu!“ dodal a vykročil po stezce, kterou za soumraku předchozího dne opustil. Slunce už vystoupalo vysoko, když se bard Blodyn přiblížil na dohled k větší vesnici. Zářila v poledním žáru jako drobné kamínky v trávě, usazená v...

Stromopsaní – Noční děs

I. kapitola Noc byla hluboká a bezesná. Alespoň z počátku. Nedlouho po spokojeném usínání se cosi vkradlo do spaní znaveného barda. Neurčitý pocit, snad sen, který se nechtěl nechat vidět. Pokoušel pár okamžiků tvrdého spáče a ten, aby se protivného rušení zbavil, se po tom záhadném čemsi ze spaní ohnal. Probudil ho strašlivý skřek a leknutí, trefil něco měkkého. Po chvilce tápaní v nočních stínech mu padl unavený zrak na půl metru vysokého výra. Pohled ho vyděsil, protože výr, na rozdíl od ležícího barda, stál důstojně na zemi a na Blodyna ze své úctyhodné výšky shlížel. Veliké žluté oči jakoby přímo planuly, noční pták si uhladil rozcuchané peří a kývnul hlavou, jako by chtěl pokynout zobákem. Blodyn to gesto nepochopil a zabýval se bolavým uchem – sova ho do...

Stromopsaní – Slibný začátek

I. kapitola „Hej, tuláku,“ ozval se kdesi shůry hromový hlas, který probral Blodyna z mrákot. Něco tvrdého ho tlačilo do žeber, a přestože ve snu ještě objímal sličnou šenkýřku z nedávno navštívené krčmy, její teplo se kvapem vytrácelo, jak se mysl neochotně vracela do reality. „Slyšíš? Ať už jsi na nohou!“ ozvalo se ještě hlasitěji a tupá bolest na žebrech zesílila. Podařilo se mu otevřít oči, zamžourat do šera a konečně vzhlédl ke zdroji toho rámusu. Nad ním se skláněla nevraživá tvář zarostlá vousy a dojem dokreslila jezdecká bota, která ho teď už nevybíravě dloubla do boku. Nebylo to probuzení, na jaké byl Blodyn za poslední týdny zvyklý. Příliš časné a ani trochu příjemné. Věděl ale, že i z nevlídného rána se dá vykřesat zajímavý den, a proto zahnal chmurnou...