Posedlost

V zajetí obsese bez kontroly
se mi můj rozum na kusy drolí,
jako by se ta posedlost chtěla
dostat do celého mého těla.

Jsem posedlá jídlem nezdravým,
a když to na mě přijde, tak jím.
Když se do mě vetře posedlost,
nedokážu jí říct: „Mám tě dost!“

Obsese napadá přemýšlení,
přítomnost maže, nechává snění.
Strojené plánování života.
Velké cíle a pod tím prázdnota.

Čas od času mě amok chytne,
chci vlastnit knihy nenasytně,
mít prostředky a kapsy plné,
vím, že to není smysluplné.

Nejsem posedlá vlastní podobou,
přesto trpím vzhledovou chorobou.
V obsesi přemýšlím, co by, kdyby,
netuším, co se mi vlastně líbí.

Světlé chvilky mojí posedlosti
naplní touha po vzdělanosti,
naneštěstí nejsem vytrvalá
a často už jsem učení vzdala.

Posedlost patří k mým vlastnostem,
nedá se říct, že spíš k přednostem,
nedokážu se jí však zbavit,
životem se s ní musím plavit.