Horký letní den

Přemýšlel, zda bude vhodné si svléct kalhoty. Když se rozhlédl kolem sebe, aby prozkoumal své možnosti, zjistil, že většina studentů se shromáždila pod stíny stromů a na nádvoří. Bylo na něj krásně vidět. Co košile? Jedna nebelvírská slečna jeho směrem poslala zvědavý pohled. Ne, raději ne. Alespoň si rozepnout vrchní dva knoflíky? Hlasy. Někdo sem šel. Boty na sobě už dávno neměl. Ponožky si ráno ani neoblékl. Prošel kolem něj profesor Serge a neodpustil si šokovaný pohled, ale mlčel. Filius se rozhodl, že toho má dost. Vysvlékl si košili i kalhoty a skočil do jezera. Horký letní den, ušklíbl se.

Návrat strateného syna

Double drabble Brodil sa snehom, v moľami prežratom kabáte sa triasol zimou a mieril… domov. Neponáhľal sa. Nebol to viac jeho domov, dávno sa ho vzdal. Uvidel ho už z diaľky. Zhrbeného starca, stojaceho pri bráničke. Srdce sa mu rozbúchalo ako zvon. Nohy mu vypovedali poslušnosť. Keď pred rokmi v hneve odchádzal, prisahal, že sa sem už nevráti. Vykričali si vtedy mnoho. Rodičia neschvaľovali jeho známosť, to, že je iný. Akoby za to mohol… Teraz už vedel, že v niečom mali pravdu. Po čase sa naňho priateľ vykašľal a ocitol sa na ulici. Pretĺkal sa ako sa dalo. Klesol na najhlbšie dno. Žobral. Domov by sa nikdy nevrátil, keby ho tohtoročná krutá zima neprinútila prosiť o milosť. Otec ho privítal so smutným úsmevom na zvráskavenej tvári. Sklopil pohľad a...

Někde uprostřed

Nervózně poklepávám tužkou do papíru s deskami. Každá skupinka je jiná. Nikdy se nemohu připravit. Nevím dopředu, koho dostanu tentokrát. Jenom občas se dozvíme o sólokaprovi. Pamatuji si, jak jsme tahali sirky, kdo dostane Elvise… Rozhlédnu se kolem. Osm prázdných židlí a nikde ani živáčka. Uchechtnu se. Co by tu taky dělali… „Připrav se, máš je tam za pár,“ ozve se hlas Velkého šéfa někde seshora. Vzhlédnu do bílé nicoty, přikývnu a zaujmu postoj uprostřed kolečka z židlí. Právě včas. Proud bílého světla zasáhne jednu z nich jako blesk. Zahřmí se a zvedne se hvězdný prach, který mě donutí si krátce odkašlat. Sloup světla se pomalu zformuje do podoby mladé ženy. Je půvabná už od pohledu, ale tady je každý krásnější. Jen tady je doopravdy...

Stromopsaní – Setkání se smrtí

Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? * Blodyn našel krčmu neobvykle rychle. Stála na malém náměstí dřevěné vesnice. Ačkoliv byla vesnice malá, obyvatelstvo zde bylo početné. Na náměstí stál hlouček lidí, který sledoval postavu zahalenou v kápi, choulící se na zemi v tmavém kabátu. Tyčily se kolem ní železné mříže a velký řetěz, končící uzavřeným zámkem, byl kolem mříží dvakrát obtočen. Když Blodyn procházel, postava náhle přiskočila k mřížím. Pod kápí se skrývala bledá tvář muže. Byl podvyživený, lícní kosti měl vystouplé a pod zářícíma, zarudlýma očima měl tmavé kruhy. Sledoval, jak Bard vchází do krčmy a když zmizel, nepatrně si olízl rty. V krčmě panovala slavnostní nálada. Stoly se otřásaly pod salvou smíchu. Bylo to sice těžké, ale...

Stromopsaní – Je tu někdo?

Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? „Někdo musel vyslyšet mé prosby,“ říkal si potichu. Ještě včera večer vzpomínal na to, kdy potkal naposled člověka, a najednou ho uvítala celá vesnice a ještě s hospůdkou. Tomu se říká „dvě mouchy jednou ranou“, zaradoval se bard Blodyn a radostně si poskočil, udělal krok dopředu a otevřel dveře do hospůdky. Přivítalo ho podivné ticho. Rozhlédl se po celém prostoru, ale nikde nebylo vidět ani živáčka. Vše bylo krásně čisté, vyvoněné a každý stůl byl prostřen ubrusem a ozdoben vázou s květinou. Nebyla to žádná vesnická knajpa pro místní opilce, spíše to připomínalo hospůdky pro vyšší společnost, které měl možnost navštěvovat v době svého dospívání, kdy ještě žil ve městě. Tlumeně tu hrála příjemná...