Chapter Three – The Line
Meverick společně s ostatními seděl v aule školy. Aula měla dokonale čtvercový tvar, ale nebyla v ní žádná okna. Zdrojem světla byl obří skleněný lustr uprostřed. Lavice byly seřazeny ve dvou řadách tak, aby opisovaly obvod místnosti, jen u jedné stěny byl stupínek a velký stůl, za nímž stálo křeslo. Přes stupínek se sem taktéž přicházelo, protože dveře byly na každé straně na jeho konci.Meverick se prozatím staral o to, jestli něco nezapomněl. Zdálo se mu totiž, že dnes na cestě z domu do školy něco ztratil nebo tak nějak. Z myšlenek ho vytrhl až list papíru. Záhy zjistil, že se jedná o test, který psali včera. „Ehm, ehm…“ odkašlal si profesor, když došel na stupínek. „Jsem rád, že jsem s vámi mohl strávit deset let. S některými méně, s...
Stříbrná legenda
Ve Finsku je plno jezer, ale žádné není tak krásné, jako to naše, pomyslela jsem si a houpala nohama. Byla jsem na svém oblíbeném stromě na ostrůvku uprostřed jezera. Nikde jsem ještě neviděla tak modrou hladinu. Slunce se leskne a voda vydává až překvapující odstíny modré, zlaté i stříbrné. Díky tomuto místu vždy zapomenu na školní povinnosti, milostné problémy nebo rodinné komplikace, chodím sem zkrátka pro odreagování. Mimochodem, jmenuji se Laura a je mi skoro 15 let, teď ale nechci myslet na čísla, chci si tohle odpoledne užít…„Din don dan, din don dan,“ zazvonil mi mobil, přišla SMSka. Vyndala jsem mobil z kapsy a přečetla si zprávu: Za chvíli budu doma, snad dvojčata nezlobila, páá, taťka „Do pr…,“ křikla jsem nervózně,...
Jen chci, abys věděl…
Povedený úkol z Literárního semináře. 4 hodiny ráno. Chtěla jsem jít spát. Vzpomněla jsem si však na Tebe a přešla k Tobě do pokoje. Dívala jsem se, jak tiše oddechuješ. Vrátila jsem se do ložnice a přinesla Ti deku. Přikryla jsem Tě a zapnula Tvůj počítač. Jako tapetu tam máš tu Tvou hérečku. Napadlo mě, že Tě také potrápím a na svůj počítač si dám nějakého pěkného chlapce. Kývla jsem hlavou a tuto myšlenku vypustila. Vždyť by Ti bylo jedno, co mám já na ploše… Otevřela jsem malování a napsala Ti vzkaz: „Prosím vzbuď mě kolem desáté. Děkuji. P.S. Miluju Tě.“ Chvilku jsem Tě pozorovala a pak zavřela dveře a tiše odešla. Avšak nijak daleko jsem se nevzdálila. Volal jsi mě. Vrátila jsem se. Díval ses na mě a rukou mi naznačil, ať si přilehnu....
Červená gerbera
Nina, úspěšná podnikatelka vytížená jen prací, potkává svého starého přítele. Matty byl však víc než jen přítel, což si Nina jednoduše připomene. Staré city se znovu ozvou, Nina si uvědomuje, že nežije přesně tak, jak si to představovala. Matt opět zahýbe jejím světem, nenechá jej beze změny. „Nino?“ Nina se zastavila a prohlédla si muže, který ji oslovil. „My se známe?“ zeptala se se zdviženým obočím a přezíravostí v hlase. Muž se zasmál. „Ale no tak, Nino,“ pronesl usměvavým hlasem. Nina si ho začala prohlížet pozorněji. Hnědé rozcuchané vlasy má dneska kde kdo, jasně modré oči jakbysmet. Strniště se jí nelíbilo, neznala jej, v prostředí, kde se pohybovala, nikdo strniště nenosil. Ale moment! Tady, kousek od ucha je znaménko...
Tak se už nekoukej
Další příspěvek do Li Shang-yinova šílenství. Téma: použít zadaná slova. Autor: Cerridwen Lowra Antares Když díváš se na mě těma prohnanýma očima, říkáš, že to není tvá vina, že to magie přeskočila na mě. Kdybych byla ještě malá, možná bych ti na to skočila, celé noci bych pro tebe blouznila, z hříchu nemyšlení na tě se kála. Ale známe se už tolik let, pro zelený zákal už brzo neuvidím, hroz bouřkou a hromobitím, mysli si, že ovládáš celý svět. Utíkám, i když pouze v duchu, na lůžku připoutáni, k sobě odsouzeni, lapáme po tichu a nohy jsou v suchu. Pamatuju na svíček zář, na hlas vonící alkoholem, na energii všude kolem, na to, žes byl dobrý lhář. Že prý super osud přichystáš, stačí jenom krve malinko, ty moje malá pusinko, vidině bohatství neodoláš… Na...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
