Jen chci, abys věděl...

Povedený úkol z Literárního semináře.

4 hodiny ráno. Chtěla jsem jít spát. Vzpomněla jsem si však na Tebe a přešla k Tobě do pokoje. Dívala jsem se, jak tiše oddechuješ. Vrátila jsem se do ložnice a přinesla Ti deku. Přikryla jsem Tě a zapnula Tvůj počítač. Jako tapetu tam máš tu Tvou hérečku. Napadlo mě, že Tě také potrápím a na svůj počítač si dám nějakého pěkného chlapce. Kývla jsem hlavou a tuto myšlenku vypustila. Vždyť by Ti bylo jedno, co mám já na ploše... Otevřela jsem malování a napsala Ti vzkaz: „Prosím vzbuď mě kolem desáté. Děkuji. P.S. Miluju Tě.“

Chvilku jsem Tě pozorovala a pak zavřela dveře a tiše odešla. Avšak nijak daleko jsem se nevzdálila. Volal jsi mě. Vrátila jsem se. Díval ses na mě a rukou mi naznačil, ať si přilehnu. Udělala jsem to. Položila jsem si levou ruku na Tvou hruď, hlavu si opřela o Tvoji levou ruku a pravou rukou jsi mě objal. Chtěla jsem počkat, až usneš, a vrátit se k sobě. Jenže jsi mě držel pevně. Po chvilce zápasení o svou volnost mi hlava klesla a tělo se uvolnilo. Usnula jsem.

Ráno jsem se vzbudila ve dvanáct. Ty jsi tam nebyl. Už nikdy jsem Tě neviděla. Ztratil ses. Jen chci, abys veděl, že mi chybíš...