DM 22 – Caitlin

Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, jaký bonbon si vybereš. Doplněno v bonusovém kole. Za úhledně poskládanou hromádkou triček objevila bonboniéru, kterou dala své dceři v únoru k narozeninám. Chvíli na ni koukala a pak ji vyhrkly slzy. Ano, Anička si přece vždycky schovávala sladkosti před svým mladším bráškou, aby ji je nesnědl. To bylo v době, kdy ještě byli spokojená rodina. A potom… přišla Anička s tím osudným návrhem, že jejich škola pořádá výměnný pobyt studentů do Ameriky. Nemohla si pomoct, jiskřičky v očích její dcery tak nadšeně poskakovaly, nedokázala ji to zakázat. Pak už jen slyšela tu děsivou zprávu o letecké katastrofě a věděla, že její Anička se už domů nikdy...

Autor : dne 08/22/2010 | 2010 Drabble Maraton, Ze STOklas | 0 komentářů

DM 35 – Janel

V zajetí múzy. Doplněno v bonusovém kole. Taky máte někdy ten pocit, dusivou potřebu ukázat, že opravdu existujete, tím, že vytvoříte… něco, co po vás zůstane jako… důkaz? Ať už je to poskládání několika písmenek do slov a vět příběhů, ať už je to nakreslení, ušití, vymodelování… cokoli.To se občas stává. Protože i múzy se někdy nudí, a tak si létají mezi lidmi, lákají je na duhové odlesky fantazie a pak drží v zajetí tak dlouho, dokud se člověk nevzdá a nenakrmí je právě svou tvorbou.Až tedy příště pocítíte nutkání něčím se zapsat do toku času, budete vědět, že vaše múza má zase dlouhou chvíli.

Autor : dne 08/22/2010 | 2010 Drabble Maraton, Ze STOklas | 0 komentářů

DM 42 – Profesor

Něco končí, něco začíná. Loučení. V pozici Rodinova Myslitele sedím na říčním břehu a hledím na vodu, jak protéká, i když ji vlastně vůbec nevnímám. Rozplývám se v ní. Cítím každý list, který v ní plave, každý kámen, který voda zvolna hladí. Vzpomínám. Odcházela jsem poslední. Jako vždy. Já nevím, proč tomu tak je, ale já jsem nemohla odejít se skupinou, s davem kamarádů. Já se prostě neumím loučit. Kdybych za sebou aspoň mohla praštit dveřmi. Jenomže na našem gymnáziu nedávno nainstalovali dveře na fotobuňku a ty se zavírají samy. Jedna etapa pro mne skončila. Nepláču. Vždyť přece: „… Ti, co se loučí půjdou...

Autor : dne 08/21/2010 | 2010 Drabble Maraton, Ze STOklas | 0 komentářů

DM 42 – Caitlin

Něco končí, něco začíná. Uteklo to rychle, ani nevěděla jak. Přísahala by, že je to jako včera, co říkala, že jsou tu konečně prázdniny. Jela k moři, na tábor, týden strávila u babičky na vesnici, třikrát spala u kamarádky, několik dní měla i brigádu. Nebyl snad den, kdy by se nudila. Možná proto to tak uteklo. Když se člověk baví, čas vždy letí kupředu jako splašený. Ale teď už je jednatřicátého srpna. Věděla, že zítra ji zas čeká škola, že dalších deset měsíců se bude dennodenně modlit, už aby byly ty prázdniny. Deset měsíců. Tak dlouhou dobu se zas bude muset mořit nudným učením.

Autor : dne 08/21/2010 | 2010 Drabble Maraton, Ze STOklas | 0 komentářů

DM 42 – Janel

Něco končí, něco začíná. Se skleničkou šampusu v ruce se zamračeně dívala na noční oblohu, po které tančily jiskřičky ohňostroje. Zase jednou konec roku… roku, který nic nezměnil, vlastně nic nepřinesl, jen byl tím posledním, který strávila jako „dítě“. Zítra, hned zítra má narozeniny a pak už bude oficiálně dospělá. Otřásla se. Jak strašně to zní. Proč musí všechny hezké věci skončit? „Co že tady sedíš tak sama?“ ozval se za ní hlas a ona se otočila. Sympatický kluk, snad kamarád bratra něčího spolužáka nebo tak něco… „Hmm… šťastný nový rok,“ pronesl, když mu neodpověděla. Možná něco končí… ale třeba taky něco jiného...

Autor : dne 08/21/2010 | 2010 Drabble Maraton, Ze STOklas | 0 komentářů