DM 29 – Janel
Mdloby na vás! Doplněno v bonusovém kole. Zase se hádali. Seděla potichu pod stolem, v rukách svírala plyšového králíčka a snažila se neslyšet, nevidět, necítit. Snažila se uzavřít ve svém vlastním světě, aby neslyšela ty dva rozezlené hlasy svých rodičů, kteří právě rozpoutali třetí světovou válku.Zavřela oči a dvířka světa fantazie se otevřela. Rázem z ní byla malá čarodějka v bradavické uniformě. Zálibně si prohlížela svoji novou hůlku, novou sovu, nový brk.A pak k ní hlasy zase pronikly a iluze se začala hroutit. Z posledních sil si udržela své magické vzezření a vběhla do pokoje k rozzuřeným rodičům. „Mdloby na vás!“ zakřičela z plného...
DM 23 – Evelina
Veni, vidi, vici. Doplněno v bonusovém kole. „Jednoho dne se stanu vládcem světa,“ povídá malé pískle s rezavými culíčky svým sourozencům.„Jo, a já zas prezidentem Microsoftu,“ zívne starší bratr a znuděně si prohrábne vlasy.Postarší děvče se světlými lokny zakoulí očima a uchechtne si: „Tak já budu královnou času. Budu cestovat časem do budoucnosti a zpět.“„To určitě!“ opáčí se dívenka s culíčky a v tu chvíli se strhne dětská hádka. *** O dvacet let později. „Jsi génius, Edwine,“ prohlásila ohromeně jeho sestra Genevieve a se zaujetím si prohlížela stroj časuj. „S tímhle ovládneme svět,“ pousmála se Brianna.„…a navštívíme budoucnost,“ jásal se svými sestrami...
DM 27 – Caitlin
Andělé všedního dne. Doplněno v bonusovém kole. Seděla v trávě a pozorovala malého človíčka, jak poletuje všude kolem a radostně výská. Její pětiletý chlapeček se právě snažil chytnout barevného motýlka. Ten jakoby tušil jeho cíl, se k němu jen trochu přiblížil, ale bravurně unikl dětské ručičce, která se po něm natahovala.„Mami, mami, podívej!“ křičelo dítko a ukázalo na motýla.Usmála se. „Vidím ho, je krásný.“„Já chci taky umět létat!“ zakabonil se klučík a rozběhl se k mamince.Ta se jen smála. „Ty jsi můj malý andílek,“ zašeptala mu do ouška. Kdyby tak každý den byl krásný jako tenhle. Pozorovala svého syna a měla důvod...
DM 40 – Linn
Tajná závislost. Doplněno v bonusovém kole. Budík se rozdrnčel cinkavým zvukem a Mary se vyhrabala z postele. Když si uvědomila, jaký je den, honem se oblékla a kradla se tiše po schodech. Bylo časně ráno, ne víc než pět. Když se bez většího pozdvižení dostala až k domovním dveřím, zalovila v kapse bundy a vytáhla klíč, kterým dveře odemkla. S úlevou vylezla na čerstvý vzduch, dala se do běhu a utíkala na její tajné místečko. Každou sobotu, v pět hodin ráno… kdyby tam nešla, bála se, že by se stalo něco nekalého. To místo jí dodávalo falešný pocit bezpečí. S úsměvem se doštrachala až ke stromu.
DM 37 – Alisma
Růžové brýle. Doplněno v bonusovém kole. Nosím růžové brýle a nestydím se za to.Mám je lehce přiložené k očím, ale nemusím se bát, že by spadly. Jsou moje, mnou vytvořené a trvalé.Lidé se diví, proč jsem tak naivní. Že se to v dnešním světě nehodí. Člověk by prý neměl být optimistický a hodný. Já ale věřím v opak, když si člověk stojí za svým, většinou dojde k cíli. Proč by to tedy nemělo být i v mém případě?Proto se na všechny jen pěkně usmívám a oni, i když mě možná za rohem pomlouvají, za mnou stejně chodí a na oplátku se usmívají také…