DM 25 – Cerridwen
Nikdy neříkej nikdy. Doplněno v bonusovém kole. Nikdy je až příliš nadužívané a přeceňované slovo.Alespoň tak nějak přemýšlela, když seděla v cele smrti a v hlavě si opakovala svůj život.Byl pro ni příliš krátkým na to, aby ho označovala jako „celý“. Pár let, nic víc.Myslela si, že nikdy nebude schopná pro cizí názory válčit. Křičívala, že nikdy nebude bezcitná. Tvrdila, že nikdy nikomu neublíží. Šeptala, že nikdy nikoho neopustí. Spousta nikdy a u všech hromada podmínek, které nahlas nezazněly, ale někdy nějaká prostě musela zklamat. Nebo se splnit.Všemi těmi nikdy akorát tak lhala.A nikdy by si nemyslela, že to skončí zrovna...
DM 41 – Linn
Proč zrovna já? Doplněno v bonusovém kole. Taneční byly každé úterý. Po několika hodinách jsem se naučila pár základních tanců bez partnera. Ale to se změní. Musí. A taky že ano. Blížil se ples a já stále neměla partnera.Po chvíli mě nějaký starší chlapec pozval. Přijala jsem. Co bych taky dělala jiného? Nastal den plesu. S hrůzou v očích jsem sledovala, jak můj partner klopýtá halou, padá a zachycuje se ubrusu. Samosebou nastala vřava, jelikož většina pokrmů byla přičiněním partnera na zemi. A pak… tanec. Šlapal mi na nohy a vůbec nedával pozor. Strhla se na nás pozornost a já jsem si připadala jako turistická atrakce.
DM 35 – Evelina
V zajetí múzy. Doplněno v bonusovém kole. USA, New York. Ve starém a tichém ateliéru poblíž rušného Central parku stál mladý umělec před svým plátnem a zíral na ni skelným pohledem. Levou rukou svíral plátno a pravou hodně opotřebovaný štětec. Impulzivně tahal štětcem po plátně sem a tam už několik hodin bez přestání. Své paže už skoro ani necítil. Měl vizi, políbila ho múza… říkejte tomu jak chcete. Nedokázal přestat, byl unavený až na pokraji svých sil. Ale věděl, že nesmí přestat – mohl by přeci zapomenout na to, co chce namalovat, co zrovna chtěl vyjádřit svými tahy štětce! Smutně se usmál: Byl v zajetí své múzy.
DM 41 – Siny
Proč zrovna já? Doplněno v bonusovém kole. Seděl na písečné pláži v otrhaných šatech a zoufale sledoval hvězdy, jak putují oblohou. Díval se a tak moc jim záviděl jejich volnost a přemýšlel nad marností života. Vždyť každý si tehdy přál se zachránit z potápějící se lodi. Ale proč se to povedlo jen jemu? Proč zrovna jemu?Klepal se zimou a v srdci stále nebyl přesvědčen o tom, že přežít byla výhra. Dopadal na něj strach ze tmy, samoty a věčnosti. Tak se jen choulil v klubíčku a ptal se těch věčných tuláků oblohy, proč zrovna jeho tělo neroztrhala bouře. Dar života se přeci nemá odmítat… nebo ano?
DM 22 – Caitlin
Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, jaký bonbon si vybereš. Doplněno v bonusovém kole. Za úhledně poskládanou hromádkou triček objevila bonboniéru, kterou dala své dceři v únoru k narozeninám. Chvíli na ni koukala a pak ji vyhrkly slzy. Ano, Anička si přece vždycky schovávala sladkosti před svým mladším bráškou, aby ji je nesnědl. To bylo v době, kdy ještě byli spokojená rodina. A potom… přišla Anička s tím osudným návrhem, že jejich škola pořádá výměnný pobyt studentů do Ameriky. Nemohla si pomoct, jiskřičky v očích její dcery tak nadšeně poskakovaly, nedokázala ji to zakázat. Pak už jen slyšela tu děsivou zprávu o letecké katastrofě a věděla, že její Anička se už domů nikdy...