DM 42 – Profesor
Něco končí, něco začíná. Loučení. V pozici Rodinova Myslitele sedím na říčním břehu a hledím na vodu, jak protéká, i když ji vlastně vůbec nevnímám. Rozplývám se v ní. Cítím každý list, který v ní plave, každý kámen, který voda zvolna hladí. Vzpomínám. Odcházela jsem poslední. Jako vždy. Já nevím, proč tomu tak je, ale já jsem nemohla odejít se skupinou, s davem kamarádů. Já se prostě neumím loučit. Kdybych za sebou aspoň mohla praštit dveřmi. Jenomže na našem gymnáziu nedávno nainstalovali dveře na fotobuňku a ty se zavírají samy. Jedna etapa pro mne skončila. Nepláču. Vždyť přece: „… Ti, co se loučí půjdou...
DM 42 – Caitlin
Něco končí, něco začíná. Uteklo to rychle, ani nevěděla jak. Přísahala by, že je to jako včera, co říkala, že jsou tu konečně prázdniny. Jela k moři, na tábor, týden strávila u babičky na vesnici, třikrát spala u kamarádky, několik dní měla i brigádu. Nebyl snad den, kdy by se nudila. Možná proto to tak uteklo. Když se člověk baví, čas vždy letí kupředu jako splašený. Ale teď už je jednatřicátého srpna. Věděla, že zítra ji zas čeká škola, že dalších deset měsíců se bude dennodenně modlit, už aby byly ty prázdniny. Deset měsíců. Tak dlouhou dobu se zas bude muset mořit nudným učením.
DM 42 – Janel
Něco končí, něco začíná. Se skleničkou šampusu v ruce se zamračeně dívala na noční oblohu, po které tančily jiskřičky ohňostroje. Zase jednou konec roku… roku, který nic nezměnil, vlastně nic nepřinesl, jen byl tím posledním, který strávila jako „dítě“. Zítra, hned zítra má narozeniny a pak už bude oficiálně dospělá. Otřásla se. Jak strašně to zní. Proč musí všechny hezké věci skončit? „Co že tady sedíš tak sama?“ ozval se za ní hlas a ona se otočila. Sympatický kluk, snad kamarád bratra něčího spolužáka nebo tak něco… „Hmm… šťastný nový rok,“ pronesl, když mu neodpověděla. Možná něco končí… ale třeba taky něco jiného...
DM 42 – Alisma
Něco končí, něco začíná. Zničeně seděla v pokoji. Od oné osudné chvíle uběhly už dva dny a ona stále seděla na stejné židli, jen se kolem ní kupily hromady kapesníčků. To odpoledne seděla u počítače a otevírala emailovou schránku, aby si mohla přečíst dopis od svého miláčka, který byl na dva týdny v cizině. Čekaly ji jen strohé řádky. “Našel jsem si tu novou přítelkyni. Už se nikdy neuvidíme. Sbohem.“ Uvažovala o sebevraždě, když tu si všimla kousku papíru. Pozvánka na oslavu narozenin kamarádky, kterou kvůli příteli už půl roku neviděla. Něco se ji v srdci pohnulo a ona poznala, že začíná něco nového.