Povedlo se! Jsme venku!

Poslední část povídky je právě tady.

Autorka: Derryka Fashionová

Lidé se tak strašně zapovídali,že by to trvalo i rok,jenže je jeden Elf zastavil

,,Tak to by už stačilo nebo tu budeme trčet celý den!“Okřikl je a lidé se zastavili

,,No a když jsi tak chytrý,tak nám povíš co budeme dělat teď!“vykřikl na něj.,,No tak to stačí.“Odstrčila je dívka od sebe.Hůůů Hůů,

ozvalo se zdálky.Najednou přiletěla sova a shodila dopis na zem a zase odletěla pryč.Elf vzal do rukou dopis,jenže se nechtěl odlepit od země.

,,Co to je??“naštvaně řekl elf.Víla vzala do rukou dopis a najednou ho měla v rukách,,Co to jako je!To to poslouchá jenom víly cc!

“naštvaně řekl elf a začal trucovat,víla mezitím otevřela dopis a začala jemným hláskem číst,,Zdravím přátelé!Já vám musím říct,

že víly mají ten úkol již převzít,půjdete všichni společně.Víly vás budou vést a najdou cestu ven ta kterou jste přišli už není průchozí!“

Jemným hláskem dočetla a schovala dopis zase do obálky.Teď je jim vše jasné a oni se mohou konečně vydat za dalším dobrodružství v Osudové hoře.

*PUK* najednou se všem kromě vil zalepili ústa a svázali ruce,přece jenom je to úkol pro vílí rod!Lidé,Elfové a Hobiti,nesmějí napovídat a ani nemohou ukazovat rukama.

Víly musí svůj úkol splnit sami.Vydali se kam je jenom nos vedl,jenže nikde cesta.Na stěně byli vytesány tři obrazy,jeden s loukou,druhý s řekou a třetí z lesem.

Víla:,,Kam asi jít ne?“

Víla 2:,,Nevím,zkusíme jít k řece ne?“

Víla:,,Něco mi to připomíná,jako bych o tom něco slyšela“

Víla 2 :,,A co jsi o tom například slyšela?“

Víla:,,No přece ty příběhy,přece byli u řeky,byli v lese,byli na louce,musíme jít tam kde byli jako první!“

Víla 2:,,Aha už také vím,jako první byli na louce!“

Víla:,,Tak půjdeme na louku souhlasíte víly?“

Víly,,Ano,Ano souhlasíme!“

Všechny víly souhlasili,tudíž se pomalu všichni vydali do vytesaného obrazu na zdi.V
šichni se objevili na louce,plná květin,kde poletovali motýlci a ptáčci zpívali a uprostřed louky byla socha.

Vydali se směrem k prostředku a začali obdivovat sochu.Najednou se silně zablýsklo a socha oživla

Socha:,,Vítejte víly,ráda poznávám ty vaše jemné a krásné tvářičky+usmála se na ně+“

Víla:,,My vás taky rády poznáváme,hledáme cestu ven z téhle hory.“

Socha:,,O aha,už jsi vzpomínám,jako první tu byli Elfové,

tudíž musíte najít východ,jako první musíte jít podél cesty a tam najdete starou paní,

ta vás pozve do chaloupky a řekne vám co a jak,

pošle vás další cestou za její pecí a vy musíte dál v podzemí až narazíte na klíč a pak půjdete pořád rovně až dojdete kam tam musíte“

Víla:,,O děkujeme za vaší radu+pomyslela si jestli socha mluví pravdu+“

Víly a ostatní se vydali podél nějaké cesty,cestou poletovaly a zpívaly si podivné písničky,

takové tajemné,ale ostatním rodům to začalo lézt na nervy a moc!Škoda že nemohli mluvit,jinak by je okřikli a byl by klid.

V lese uviděla víla cosi co se hýbalo a pomalu se to k ním blížilo,moc se báli a tak šli dál a zhluboka dýchali,na tohle víly nebyli moc zvyklé,

měli rádi své prostředí a teď litovali,že tu jsou.Šli dál až už viděli osobu pořádně,byla to stará paní,jedna víla si vzpomněla to co jim říkala socha a tak hned věděla co dělat,
a nakonec si řekla že ta socha doopravdy mluvila pravdu.Přišly úplně ke staré paní,že si dívaly do očí,jakoby si měli vyřizovat staré účty.Víla ji oslovila

Víla:,,Dobrý podvečer“

Stařenka:,,Zdravím tě malá vílo,pojďte semnou,ale vezměte mi tady dříví a tašku.“
Víla vzala dříví a poslala ho dál,aby nesli i jiné víly a ona si vzala na starosti tašku a šli za paní,

která je vedla kamsi dále do hlubokého lesa.Došli na samotnou mýtinu,kde uprostřed stála malá,dřevěná chaloupka.

Vedle když se vešlo do dveří byla veliká lavice,uprostřed stál veliký stůl s deseti židlemi,naproti

dveřím byla pec a nahoře lůžko,ale nebylo to pro starou paní,protože vedle peci byli další dveře,

které stoupali nahoru a tam určitě byl pokoj pro starou paní.

Víly se usadili kam se jenom dalo a naslouchaly paní.

Paní:,,Dětičky moje tak nádherné tvářičky máte,víte že v lese když půjdete na vás čeká plno dobrodružství vezměte si tohle“

Paní jim podala každé krabičku ve které byl talisman a malý nožík,ale když ho víly vzali do rukou

hned se z něho stal veliký meč na boj.

Paní,,V lese opodál je také rybník a do něho vedou schody půjdete po schodech níž a níž až dodejte k Vodníkovy Břečálkovy a ten vám poradí víc.“

Víla,,Děkujeme moc za radu,bylo nás potěšením vás poznat“

Víla se radostně usmála na stařenku a pomalu všichni vycházely ze světničky.*

*PUK* chaloupka zcela zmizela a víly jen koukaly jak to že tam ta světnička není.

Víly,,No nic“

Řekla jedna a šli tam dál do hlubokého tmavého lesa,kde je čeká plno hrozného nebezpečí.

*Vrauu* přeběhl pře vílami tygr a všechny víly se strašně polekaly až jim poskočilo jejich srdce.

*Haúú..Haúú* ozývalo se zdálky vití vlků,ale jakoby to byla smečka nebo jenom jeden?,víly vytáhli nožíky

a šli pomaličku a opatrně našlapovali a ostatní rody našlapovali za nimi.

*Fiúú*Před vílami se objevil netopýr a chtěl už zabíjet,ale víla mu vrazila meč do břicha a netopýr zmizel.

Víly byli tak strašně vystresované,když je čeká tolik nebezpečí na tak mladé hebké a krásné víly.Víly tedy šli dál a pomalu našlapovali,když tu se přihnal hurikán a malém všechny smetl,nešťastní chudáci tři elfové,dva hobiti a jeden člověk bohužel zahynuli,protože je hurikán vzal sebou a oni už to určitě nepřežili.Víly tedy i s ostatními putovaly dalekou cestou až k rybníku k vodníkovi Břečálkovy.

Víly tedy šli,ale nemohli se zorientovat,protože v tom lese nebylo vůbec nic vidět,ale vůbec nic.

Víla,,Co budeme dělat?Já mám strach“

Víla2,,Nebudeme dělat nic,jen půjdeme a vyřešíme toto co musíme,proč zrovna my“

Naříkali skoro všechny víly a najednou jedna zvolala,,Tady má to rybník je tu tu tu!!“

Všechny víly a ostatní tvorové se hrnuly k rybníku a byli moc šťastní,že ho zrovinka tahle ta malá víla objevila,všichni ji moc a moc pochvalovali.

Všechny víly se rychle postavily za sebe a pomalu šli dolů po schodech za vodníkem
Břečálkem,aby jim dal radu kudy kam a jak najít východ z osudové hory.

Břečálek,,Vítejte moji míly drazí krásní a já nevím už co.Jenom se usaďte“

Víly se spokojeně posadily na vodní lavici nebo na dno,vodník tu měl čisto a také velikou sbírku dušiček,které uschovával v skleničkách uzavřenými víčky(pokličkami).

Břečálek,,Tak hledáte východ?A nevíte kde je,východ je přeci jedna s těchto skleniček s pokličkami,stačí jenom vybrat tu správnou“

Vodník se usmál a naskládal na stolek pět různých skleniček s pokličkami a nechal víly pět minut přemýšlet,nastavil si hodinky a čekal.

Víly přemýšleli,radili si a nakonec se rozhodli pro hrníček s horou a kolem ní krajinu.

*DUN DUN*hodiny zaduněli a vodník pravil,,Tak co už jste rozmyšlené??“

Víla,,Ano chceme ten třetí!“

Vodník pozvedl pokličku a otevřela se brána za skříni.

Břečálek,,Vidíte?Vybrali jste správně můžete jít a ještě moment!“

Vodník je zastavil a ostatním sundal provaz i šátek s úst.

Břečálek,,Můžete jít a šťastnou cestu tam venku!“

Břečálek jim zamával a jeden Člověk zvolal,,Povedlo se!Jsme venku!“

Všichni jásaly skákaly,nakonec se všichni rozloučili a šli do svých domovů povyprávět to co se jim v té hoře podařilo.