Archives | SubSalix

Království Araxie – IX. Oslavy a Netykovo druhá smrt

Když se vzdaly poslední zbytky královské armády, začalo se slavit. Lidé provolávali na náměstích slávu vítězům a rodu Hrabivců a ještě více Prchalovi a úplně nejvíce Netykovi, který byl pro ně největší hrdina, jakého Araxie poznala. Mocný čaroděj na straně práva, ochránce nevinných. Ty tam byly časy, kdy lidé Netyku proklínali a měli z něho strach. Věřili, že to byla práce krále, který se snažil Netyku uvěznit. Teď to byl hrdina a všichni mu provolávali nehynoucí slávu. Na jeho počest se pojmenovávaly ulice, stavěly památníky, odhalovaly sochy. Města po celé zemi ho zvaly na oslavy a Netyka neodmítal. Všude jej obklopovaly davy jásajících lidí a na jeho počest se pořádaly nekonečné hostiny . Oslavy trvaly sedm neděl a byly zakončeny obrovskou slavností v samotném...

Autor : Džarda dne 04/04/2010 | Království Araxie | 0 komentářů

Království Araxie – XV. Nepříjemná novina

Netyka, exkomorník Prchal, slečna Kristýna a její bratranec Hrabivec zrovna zasedali k večeři. Seděli ve stejné jídelně jako před rokem, kdy na sídlo Hrabivců přijeli. Dokonce i večeře byla stejně bohatá, jako tenkrát. Jak se Netyka brzo dozvěděl, slečna Kristýna chtěla tento večer oslavovat. „Dneska mi řekl hrabě z Vrchního Března, že konečná porážka králových vojsk je na dosah. Král zaplatí, za svou zradu a za všechny lži.“ „Hurá!“ zvolali všichni sborem a dali se do jídla. Když pak odpočívali s plnými žaludky a s mírnou hladinou alkoholu v krvi, přišel sluha s naléhavou novinou. „Promiňte, že ruším, je tu posel od hraběte z Vrchního Března. Říká, že je to naléhavé.“ Slečna Kristýna dala znamení, ať vejde. Posel předstoupil a...

Autor : Džarda dne 04/04/2010 | Království Araxie | 0 komentářů

Setkání v minulosti

Co má znamenat ten povyk? Co se to děje? V hlavě se mi ozývá vzdálený křik, a tak ospale otevřu oči. Rozhlížím se po pokoji a…Vůbec nejsem u sebe doma. Pomalu se posadím a pozoruji dřevené stěny, v rohu pokoje slámu a na stěně jedno obyčejné zátiší s jablkem, navíc nedokončené. Kde to proboha jsem? Vstanu a rozhlížím se po svém oblečení, na kusu dřeva, který má pravděpodobně sloužit jako židle, najdu otrhané oblečení. Jediné, co leží na ošuntělém stole, stejně jako doma, je má hůlka. Nechápavě se obléknu, zastrčím si do vnitřní kapsy šatů svou hůlku a vyjdu ven pátrat po původci toho rozruchu. Procházím temnými uličkami mezi obyčejnými středověkými domky, až dojdu na „náměstí“. Všude okolo byly zapadlé a polorozpadlé domky. Na onom náměstí se...