Smyslnost osudu 1 – Klíč k Osudové Hoře

Desáté soutěžní dílo se právě představuje. „Jsem tady!“ zavolala elfka, nikdo se však neozýval a tak se její pronikavý hlas ozýval ze všech stran. Usadila se na šedý blyštící kámen, který byl umístěn u kraje cesty. Po chvíli si všimla další bytosti, co mířila přes strnitá skaliska. Víla se vznesla a za třepetání křidýlek se objevila před elfkou. Víla si upravila šaty a usadila se vedle elfky. „Kde jsou ostatní?“ tichoučce zašeptala a její hlas byl tak tichý, že ji mohla slyšet jen elfka se svýma špičatýma ušima. „Ještě nepřišli.“ sdělila jí elfka chladně a skleněným pohledem pozorovala kameny. „Proč jsi tak odtažitá? Neměli bychom si spíše pomáhat?“ otázala se víla a zadívala se na elfku svými zelenými očima. Elfka...

Autor : dne 03/05/2010 | Smyslnost osudu - D | 0 komentářů

Čvrtá síň pravdy – první část

Deváté soutěžní dílo se právě představuje. Hustá mračna halila úbočí Osudové hory. Pouze její ostrý vrcholek trhal oblaka na cáry a na jeho ledovém příkrovu se třpytily první paprsky vycházejícího slunce. Asi v polovině východního svahu na široké skalní plošině bylo živo. Ze skály tam pramenila říčka a blízko pramene se tyčila skupinka vzrostlých stromů. V jejich stínu tábořili Zástupci. Člověk, muž z rodu lesních víl, hobitka a elfka. Navzdory časné ranní hodině seděli na břehu dosud úzkého proudu s očividně velmi starou mapou rozloženou na kameni mezi sebou. „Tohle je správné místo,“ říkal právě vílák přesvědčeně. „Mapa mluví jasně. Jdi za úsvitu k hoře Osudové, bys přežít mohl tisíc let. Na březích Fortuny stříbropěnné, života hledej věčný...

Autor : dne 03/05/2010 | Čtvrtá síň pravdy - D | 0 komentářů