Úplněk

Příběh o mladém obchodníkovi, který je na pokraji krachu a záhuby. Jeho poslední nadějí je pokusit se projít nebezpečnou trasou do hlavního města. Avšak Cesta se změní v noční můru… Nebylo to dlouho, co jsem pro to rozhodl. V podstatě mi ani nic jiného nezbylo. V dnešních dobách je uživit se čím dál tím těžší. Od té doby, co obsadili obchodní stezku lupiči, podstatě už obchodníci nemají šanci dostat se do hlavního města se zbožím. Kolikrát už říkali králi, ať je vyžene. Bezúspěšně. Válčíme ze sousední městem jen tak pro zábavu. Jak může ale může obyčejný člověk pochopit, proč se urození páni perou? Já nejsem z těch, co se bojí lupičů, ale peníze na nějakou pořádnou skupinu drahých žoldáků prostě nemám peníze. Mám jen zboží, pár koňů a nic jiného. Rozhodl...

Autor : dne 02/02/2010 | Hororové | 0 komentářů

Vzpomínka na mě IX.

Neodešli jsme ze hřbitova přímo. Museli jsme se nejdříve rozhodnout, jak se pustíme do pátrání. Začala jsem se vyptávat Petra, jestli by uměl číst lidské myšlenky. Považoval to za výstřední otázku. „Samozřejmě že ne,“ odpověděl. „Tyto schopnosti mi jaksi chybí.“ „Jenom se ptám. Myslela jsem si, že by naše práce mohla být mnohem jednodušší, kdybys to uměl.“ „Neumím to.“ „Dobře. Tak co teď budeme dělat?“ „O kom z večírku si myslíš, že by byl schopen vraždy?“ „Nikdo.“ „Zkus se nad tím zamyslet, jsme teprve na začátku,“ snažil se mě Petr donutit k reálnější odpovědi. „Ale jestli mám někoho vybrat, mohla by to být Amanda.“ „Proč? Vypadá jako hezká, jemná...

Autor : dne 02/02/2010 | Vzpomínka na mě - D | 0 komentářů

Hvězda na nebi

Když vidíš hvězdu na nebi…Když vidíš hvězdu na nebi, když vidíš, jak padá, když se ti ve snu jeví, když vidíš jak je zlatá. Tak přej si něco konečně, než ta hvězda zmizí, nehledej výmluvy zbytečně, je to pravda ryzí. Když víš, že něco chceš, jdi si za svým cílem, dřív než budeš mít pleš, pochlub se svým dílem. Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Autor : dne 02/01/2010 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Zimní závěje

Na sáňky si sotva sednem, Už se musím hádat s lednem. Štípá mě do obou uší: – Rudé uši, ty ti sluší! Počkej, zítra odpoledne, Všechno ti vrátím, ledne. Uspořádám s tebou bitku, Budeš volat pro sanitku, Budeš brečet Míjeje, Rozměknou ti závěje! Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat

Autor : dne 02/01/2010 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů